1990

Hudební vydavatelství Black Point music vzniklo 1. ledna 1990. Byla to vlastně náhoda. Nahrál jsem tehdy novoroční koncert Sváti Karáska v zasedačce Národního výboru Prahy 2, který pořádala redakce časopisu Vokno, a vydal jej pod hlavičkou Vokno - Black Point. Kazeta se prodávala v redakci Vokna v Bolzanově ulici v Praze a byl o ní zájem. Zato Vokno nemělo zájem vlastnit a provozovat hudební vydavatelství. Takže další tituly od února 1990 vycházely už výhradně pod hlavičkou Black Point. Logo firmě vymyslel výtvarník Vokna Luboš Drtina. Brzy přibyly další kazety - Umělá hmota, Litinovej Pepa and průmyslovej plyn, Beatový družstvo Sokolov, Michael´s Uncle. Završením bylo vydání dvojkazety Psí vojáci Vol. 1 + 2 s vynikajícím materiálem z roku 1986. Vydávané tituly byly většinou nahrány živě na koncertech a upraveny dostupnými prostředky. To znamená ekvalizery. Až do příchodu Jirky Synáčka o necelé dva roky později jsem všechno dělal sám. Pravda, pomáhala řada lidí. Slovem i skutkem. Tento způsob práce ostatně z BP nikdy zcela nevymizel.

Na podzim roku 1990 předal Black Pointu své samizdatové vydavatelství Fist Records Mikoláš Chadima, který se chtěl nerušeně věnovat pouze hraní s MCH Bandem. Black Point byl naráz obohacen o dávku alternativních kapel, znamenalo to však také daleko větší pracovní nasazení. Nakoupit další a další kazetové magnetofony, na kterých se 1:1 daly množit kazety, profesionální equalizery, zesilovače a nakonec i tehdejší novinku DAT. Obejít dotyčné umělce, nasmlouvat vydání a realizovat jej. Black Point postupně vydal téměř všechny dostupné tituly z Fist Rec. Hlad byl hlavně po kompletní kazetografii legendární skupiny Extempore. Legendárních v době, kdy tohle slovo mělo svůj skutečný význam a nebylo inflační nálepkou jakýchkoliv módních nesmyslů.

1991 - 1996

Dalším mezníkem byl vstup Jirky Synáčka do vydavatelství. Jirka, který vždy sledoval technické a později především počítačové trendy, chtěl vydat titul na horké novince - na CD. A tak byl realizován první titul BP, který nebyl pouze na kazetě. Michael´s Uncle – Svině vyšlo v roce 1992 na CD, LP a MC! V následujícím roce vyšlo, kromě obligátních kazetových titulů (kterých bylo mimochodem 15), také CD Family Nego a první „zahraniční“ titul – slovenský Jesus Underground Band.. A hned další rok (1994) přinesl CD punkových N.V.Ú., debutové CD dnes známých Tatabojs a rovněž albový debut později veleslavné zpěvačky Radky Vrankové, která si už tenkrát říkala Radúza. (Blues?, 1994). V tom roce také dvojice Šíma –Synáček projela česká města a navázala osobní kontakty s prodejnami a distribucemi, které postupně začala přímo zásobovat. Hlavní pozornost však BP věnoval kapele Nšoči, která válcovala kluby i festivaly a jejíž křest na Chmelnici byl přenášen v přímém přenosu Českou televizí! Díky problémům s distribucí se Nšoči nepodařil přímý tah na branku a nestala se z ní estrádní skupina ČT. V roce 1995 vyšla u BP, kromě jiných, dvě důležitá alba. První byla sólová deska (tehdy ještě exulanta) Vratislava Brabence z Plastic People, na které mu pomáhali mj. Joe Karafiát, Jan Brabec a Filip Topol, a která se jmenovala příznačně Konec léta. Druhou bylo Nechoď sama do tmy Psích vojáků, které obsahovalo většinu materiálu vydaného předtím na dvojkazetě Vol. 1+2. V té době už byl několik let hlavním prodejním místem Black Pointu obchod Memphis na Václavském náměstí.  Vydrželi jsme tam až do jeho konce a posléze se přelili i s posádkou prodejny do nové lokality Musicland ve Vodičkově ulici. I tam jsme hrdě drželi vztyčenou vlaku až do chvíle než se loď potopila.

V roce 1996 se BP podílel na prvním českém CDRomu, který nesl jeho kapelu Invalidní důchod a její album Noc co noc. Po dva roky trvající napětí, zda prvenství ve vydání prvního českého interaktivního multimediálního CD připadne Tiché dohodě nebo jinému adeptu – bylo jich více, Žbirkou počínaje a Už jsme doma konče - rozřešil Invalidní důchod a sklidil úspěch a chválu. Realizaci CDRomu provedla zbrusu nová firma Intimate Arts, kterou založil po odchodu z BP Jirka Synáček a jeho přátelé. Ti také zjistili o rok později na pařížském veletrhu, věnovanému počítačové technice a CD-Romu, že CDRom Invalidního důchodu snese stále vysokou mezinárodní laťku. Znamenalo to dvě rozličné věci – Jednak to, že vývoj CDRomu není tak překotný, jak se očekávalo, takže patrně bude v oblasti pop music slepou uličkou. A za druhé se ukázalo, že CD-R Invalidního důchodu byl opravdu dobře vymyšlen, zkonstruován a odzkoušen, takže jakékoliv dohady (objevující se dodnes v této zemi), které chtějí počin Intimate Arts bagatelizovat či zcela vynulovat jsou pouze domácím kocourkovským blábolem, který nikoho v odborném světě za hranicemi republiky ani nenapadl. Škoda, že se podobné „odbornosti“ objevují dodnes (viz. speciální číslo UNI k 15. výročí Unijazzu, Tomáš Suchomel - Hudební konzervy, 2004)

Rok 1996 byl pro BP rovněž významný tím, že se podařilo realizovat první sólovou desku Mikoláše Chadimy Pseudemokritos, dále slavnou Milou čtyř viselců od Extempore s úžasným Neduhovým leporelem místo bookletu a první CD skupin OZW a Ser Un Pejyalero. Od roku 1994 Black Point využíval distribučních služeb několika specializovaných firem, hlavně pak distribuce Monitor EMI. Zásilkovku, kterou měl BP od začátku roku 1990, jsme udržovali stále a dvakrát ročně jsme tiskli nový katalog ve dvou verzích – jednu jsme rozesílali na adresy našich abonentů. Druhou verzi v asi jen 2000 ks jsme posílali obchodníkům. Přestali jsme až v roce 2000, kdy už drtivá většina objednávek chodila emailem a navíc papírové katalogy brzy stárly vlivem překotného vydávání a změnami cen. Spočítali jsme si, že každý rok nás katalogy stály kolem jednoho sta tisíc. I tak se bohatě vyplatily a my se snažili, aby nejen přinášely seznamy muziky, ale aby také pěkně vypadaly..

1997

V roce 1997 přišel do Black Pointu Slávek Michalčík a BP otevřel své první internetové stránky. Zároveň se usídlil na Palmovce ve Vacínově ulici č. 5 a otevřel tam také svou kamennou prodejnu. Slavnostní otevření provedla skupina Ženy, která vystoupila se speciálním programem, přítomna byla opět ČT. Vyšla první alba skupin Echt!, Činna a Pod Černý vrch. V následujícím roce odešel Slávek Michalčík, který pomohl hlavně s rozjezdem kamenné prodejny a jeho místo zaujal Josef Jindrák. Ten se ukázal být zdatným obchodníkem. Nutno říci, že po všechna minulá léta se objevoval Black Point také na letních festivalech se svým prodejním stánkem, což byla vždy vítaná finanční injekce. Do roku 1997 jsme objížděli festivaly ve dvou – já s Bedřichem Doktorem. To byla zlatá doba hokynaření. Unaven světem a lidmi stáhl se po roce 1998 Bedřich do světa kamenných hudebních prodejen.

1998

V té době už několik let Black Point distribuoval hudbu řady jiných domácích vydavatelství, především těch nezávislých. ANK, Globus, Střílek, Indies, Malárie, Day After a dalších. Otevřeli jsme svou první internetovou prodejnu (byla jednou z prvních v republice vůbec). V době, kdy všechny objednávky chodily na koresponďácích a my dvakrát do roka vyráběli a rozesílali tištěný katalog jak pro zákazníky, tak pro distribuce a prodejny, se zdál být tento krok téměř zbytečným a mnoho našich stálých odběratelů nám jej zazlívalo. Psali a volali nám, že tyhle pražské novoty oni stejně nikdy mít nebudou a je to pro kočku. Ještě o pět let později, když jsem jednomu nadnárodnímu koncernu telefonoval, že bychom mu poslali objednávku emailem, a jaká že je tedy jejich adresa, se mi dostalo ujištění, že tyhle novoty oni ještě nemají a asi je ani mít nebudou, protože se jim to určitě nevyplatí(!!!).

V roce 1998 jsme vydali pouze dva tituly. Jedinečné album Chadima & Fajt – Průhlední lidé, které přineslo nejen dobrou muziku, ale také nevšední obal na průsvitném papíře, který byl dílem Karla Halouna. Mimochodem, Karel obdařoval BP svými obaly už od roku 1994. Jeho prvním dílkem pro nás byl Bad Beef Hat, následovala Nšoči – Jaxi Taxi, Echt!, Činna, Zikkurat, Našrot  atd. Karel s BP spolupracoval až do poloviny následující dekády. V roce 1998 také začal Black Point udělovat svou cenu Žlutá motorka. Původně se jednalo o žert, parodii na rádobykvalitní hodnocení party publicistů, kteří vybírali šperky české nevážné hudby. Jejich cena se jmenovala Žlutá ponorka a její udělování nesvědčilo o přílišném rozhledu porotců. Motorku jsem uděloval titulu, který byl z mého pohledu v onom roce nejlepším vydaným v BP. Ponorku odnesl čas s koncem minulého tisíciletí, Motorka přetrvala až do roku 2006.

1999

V roce 1999 dostal Black Point další citelnou posilu. Jan Krucký alias Šolich, hlavní hvězda skupiny Pod Černý vrch, zaujal ve vydavatelství zprvu místo prodavače, čím dál více však inklinoval k počítačovým kouzlům až se definitivně usadil jako grafik a hlavně realizátor a obsluha webu a internetové prodejny. V roce 1999 začala a také skončila pro fatální nedorozumění „kdo co má dělat a co ne“ také spolupráce s Jardou Hutkou. Výsledkem jepičího soužití byla dvě alba, Slunečnice a Tango o Praze. Důležitější však byla jiná deska. Na podzim BP vydal debut „emocionálního šansonu“ Ta Jana z Velké Ohrady. Rozjela se utěšeně také edice Archiv, ve které vyšla Zabijačka od Extempore a do Vánoc další tři zásadní tituly: Národní třída, Manželé – Ruská deska a exPlastické Z jedné strany na druhou. Po ukončení činnosti distribuce Monitor EMI se Black Point usídlil v distribuci Panther spřízněné s firmami Sony music a Bonton. Během následujících let padly téměř všechny menší distribuce a prodejny (Fanton, Popron), Black Pointu se podařilo vyváznout z jejich obchodního přátelství bez šrámů – rozuměj bez nezaplacených dluhů zkrachovalých podniků.

2000 - 2001

Dvojka v letopočtu přinesla zatím neznámý, ale o to lepší Traband, jemuž BP vydal debutové album Kolotoč. Z podobného, ale Balkánem střiženého soudku, byl také Gothart a jeho Adio querida. Ten rok byl velmi neklidný. Plný zmatků, hádek, setkání a rozchodů. I na vydavatelské činnosti to bylo znát – vedle zmíněných vydal BP elektronicky taneční Blow, archivní trojalbum Psích vojáků, ostrý Našrot a vzpomínkové čtyřalbum nevydaných věcí Vodňanského a Skoumala. Další, první rok nového tisíciletí, klid nepřinesl, naopak. V BP se vystřídalo několik uchazečů o práci, jejich pracovní nasazení bylo však natolik unylé, že byli brzy rozloučeni. Z bran BP vyjely nové řadovky Echt!u a Nahoru po schodišti dolů bandu, přibyl výborný debut Nigun prezentující židovské písně a Gothart přispěl jednou novou (Cabaret) a jednou reediční deskou (Optimi de…). Archiv dodal Velkoměsto od Extempore doplněné 160-ti stránkovou Černou knihou s historií kapely a všemi texty v češtině a angličtině, dvojalbum vyšlo také z pozůstalosti Dvouleté fámy, a rovněž dvě alba, ale na jednom CD obsahoval Michael´s Uncle – The End of Dark Psychedelia. Archiv byl doplněn o Elektrobus a Totality sampler. A konečně Supraphon poskytl licenci na jedinou oficiální desku Exempore, která vyšla v roce 1990 pouze na vinylu a kterou BP vydal nejen na CD, ale také s texty, fotkami a dvěma písničkami, které se na původní vydání nevešly. V tom roce také Black Point dovezl první větší zásilky z Recommended Records a začal se rozhlížet po dalších nezávislých značkách se zajímavou hudbou.

Začali jsme užívat název i logo s dovětkem music. Už dlouho jsem o tom uvažoval a při tvorbě nových webových stránek BP jsem zjistil, že doménu Black Point si zaregistroval jistý uživatel. Ten ji sice nehodlal používat, ale patrně nám ji po vyjednávání chtěl výhodně prodat. Zjistil jsem, že jde o jednoho z našich obchodních partnerů. Zajímavé bylo, že nápad zaregistrovat si blackpoint.cz dostal o dva dny dříve než já. Přišel jsem také na to, že si dotyčný zaregistroval i mé vlastní jméno (!), byl však natolik omezený, že jej nenapadlo registrovat si také jméno své. Chvíli jsem bojoval s pokušením zaregistrovat si jeho jméno a bavit se výměnnou komunikací, ale pak jsem od toho upustil. Neměl jsem čas na handrkování s blbcem. Zaregistroval jsem si tedy doménu blackpointmusic.cz a rovněž blackpointmusic.com. Dovětek music jsme přidali k logu a začali používat i v názvu firmy. Při vyhledávání na internetu se to ukázalo jako velmi užitečné. O pět let později byla doména blackpoint.cz uprázdněna (Godot nepřišel) a proto ji dnes vlastníme také.

2002 - 2003

V roce 2002 vydal BP pozoruhodné dvojalbum divadla Vizita. Kromě Jaroslava Duška a Alana Vitouše na něm hraje i jeho slavný bratr Miroslav. Na druhé, archivní desce najdeme naopak skalní hráče pražského moderního divadla – Radomila Uhlíře, Oldřicha Kužilka a Martina Zbrožka. Dalším zásadním činem sezóny bylo archivní dvojalbum Švehlík / Marno Union a debut nové tváře české alternativy, Skrytý půvab byrokracie. Zreedovali jsme živé dvojalbum Psí vojáci Live I + II, Mikoláš Chadima vydal na k výročí úmrtí dísídenta Jurgena Fuchse album s jeho texty nazvané Tagenotizen a po dlouhé době u nás vydal další řadové album punkový Šanov. V témže roce začal BP spolupracovat se slovenskou značkou Slnko Records. Produkce Slnka byla kvalitativně nadprůměrná. BP začal jejich CD nejprve lehce dovážet, v následujícím roce však už působil jako spoluvydavatel a distributor na českém trhu. Navázali jsme také kontakt s firmou Euroralph, která v Evropě zastupovala americkou skupinu Residents a dovezli jsme několik zásilek CD a LP. Několikrát jsme také dovezli zboží amerického labelu Cuneiform. A konečně se rozjela spolupráce s německým vydavatelstvím Staugbold, které vydávalo hlavně skupinu Faust a ruské Ole Lukkoye. Rok 2003 přinesl druhou CD Pod Černého vrchu, výroční koncertní dvojalbum MCH Bandu s širokým obsazením, vzpomínkové dvojalbum začátků TataBojs a objevem roku se stalo podivuhodné vokálně instrumentální těleso Moberg Ensemble.

2004

Pro rok 2004 jsem se rozhodl omezit vydavatelské aktivity a více se věnovat vnitřní přestavbě firmy. Za pultem prodejny ve Vacínce se objevil Vašek Hrtan. Na jaře se začala stavět nová internetová prodejna včetně nových stránek vydavatelství. Staví ji – kdo jiný - Jirka Synáček, pomáhá mu Šolich. Vše má být zprovozněno skoro na den za rok - 1. 4. 2005 - a není to apríl. Přes tyto aktivity pokračovalo vydávání. Na jaře 2004 vychází roztleskané ska Tleskače, výborné improvizace Richtera a Chadimy a hudební debut výtvarníka Petra Nikla se skupinou Lakomé Barky. Posledně jmenovaná deska nejenže dostala Žlutou motorku od Black Pointu, ale dokonce ji počastovali prvním místem v kategorii Alternativa soudruzi akademici z české Grammy alias Anděla. Nikl ovšem už nedostal cenu za nesporně nejlepší obal roku, protože ten není vyhlašován odděleně v rámci alternativních cen a tak by se mohlo stát, že nejlepší obal bude oceněn před televizními kamerami a dostane jej alternativní Nikl z Black Pointu a ne třeba Bárta ze Sony Music. Z těchto a podobných důvodů pan Šíma bojkotuje ceny Anděl od samého počátku.

Těsně před koncem roku jsme vydali vzpomínkovou desku druhdy slavnému Souboru tradičního popu, temné kytarovce, kde se poprvé objevil Petr Stanko, pozdější kytarista skupiny Majklův strýček. Na křtu STP v paláci Akropolis si Michael´s Uncle jako host zahrál po mnoha dlouhých letech. Bez Amrita sic, avšak v takové síle, že lidé byli atmosférou v sále vcucáváni do pekla uvnitř. Prodali jsme ihned všechny desky M. O. , které jsme s sebou měli! Myslím, že tento fenomenální a nečekaný úspěch odstartoval další kariéru a návrat Michael´s Uncle na českou scénu. Na konci roku 2004 vyšel také sampler Nevydáno - k 15 letům Black Pointu, který vyšel na podzim 2004 předznamenal leccos z budoucího.

2005

1. dubna 2005 byly skutečně otevřeny nové stránky BPm se zcela novým designem, novou internetovou prodejnou, kde byla poprvé možnost platit kartami (což dodnes nemají daleko provařenější krámy) a s dalšími novými oddíly. A aby toho nebylo málo, 1. září 2005 to bouchlo – Black Point otevřel novou kamennou prodejnu ve Zlatnické ulici na Praze 1! Téměř dva roky předtím jsem soustředěně hledal vhodný prostor v centru města. Do Periferie na Palmovce už chodilo málo lidí a navíc se zde vyměnilo obyvatelstvo. To současné nemělo o hudbu ani literaturu pražádný zájem.

Ve firmě se během přestavby a stěhování opět vystřídalo několik neuvěřitelných lidí, z nichž nejfantastičtější byl jakýsi mladík s vysokoškolským vzděláním a stejně vysokým sebevědomím. Konfrontační typ, vše chápal, vše znal. A za dva měsíce, než jsem ho vykopnul jak merunu, stačil nadělat v Black Pointu pořádnou pastoušku. Distribuce byla vzhůru nohama. Takový chaos firma nepamatovala. Dával jsem to do pořádku další půlrok! V roce 2005 jsme vydali České klarinetové kvarteto, Davun, Psalterii, Hasta Luego a Czaldy Waldy. A nestačili jsme se otáčet.

2006

A přišel rok 2006. Odborníci v hudebních médiích se předháněli v katastrofických scénářích,jak právě tento rok je pro CD tragický a konečný. „Ten formát je vlastně už mrtvý, jen velké firmy dělají, že ne“, prohlásil jeden z chytrolínů v TV pořadu. „Letošní Vánoce jsou poslední, kdy se budou prodávat CD.“ soudil jiný. Nějak nám to nebylo jasné a tak jsme zjara vydali třetí desku Janě z Velké Ohrady a funkovou Žáhu. A také odešel Josef Jindrák. Zreorganizoval jsem firmičku a na podzim přišla nová posila. Václav Svoboda. Trvalo mu rok, než si zvykl, ale za to se z něho vyklubala posila, jakou ještě firma neměla! Co se dělo ve vydavatelství na podzim 2006? Nebylo to špatné – druhá deska Moberg Ensemble, debut Prvního hoře, dvojka Petra Nikla a Lakomých Barek, dvojka Tleskače, Rakioaktivita Gothartu a debut My, kteří zněli jako Ursinyho Beatmen před 40 lety!. Ale nejmarkantnější novinkou bylo debutové album Sylvie Krobové. To byla opravdu řacha.

2007

Hned v lednu 2007 nás opustil Šolich. Ne, že by zemřel. Odešel podnikat do úplně jiných oborů, ostatně domluvili jsme se tak už před půlrokem a tak měl čas zaučit náhradu. Na jaře jsme vydali slovensky zpívající dívenku Emu Márovou a průřez magorickým uměním Petra Váši nazvané Manifesto. Mnozí pisálci to nedovedli strávit a jeden to dokonce zvrátil na list papíru. Chudák, perly sviním nebo tak nějak je to, že jo… Po prázdninách vyšla deska Ruchadze Bandu neboli projektu Velkého Šoumena Konstantina Ruchadze a jeho fusion kapely žijící a pracující v Holandsku. Podzim 2007 byl také plodný. Především vyšel limitovaný box MCH Bandu (1000ks), který v šesti digipackách a s šedesátistránkovým bookletem v češtině a angličtině přinesu kompletní vydání všech nahrávek MCH Bandu z 80. let. Současně tato kapela nahrála nové album Nech světlo dohořet, Kateřino. K tomu živák Michael´s Uncle (po dlouhé odmlce a s Amritem), debut syrové Moštárny a konečně dvojalbum Invalidního důchodu s alby Cvetnaja plus Noc co noc a na druhém disku s večerem poezie Luďka Markse.

2008

Na jaře 2008 jsme vydali na trhu dlouho chybějící první CD punkové kapely Telex, jedné z. domácích „legend stylu“. V létě jsme se dozvěděli, že naši nepřítomnost na festivalech, kam jsme přestali jezdit s prodejním stánkem, využívá jeden z bývalých zaměstnanců BP a pomlouvá nás u svého stánku co to jde. No, třeba mu to zvýšilo prodeje nebo sebevědomí, s lidmi je třeba soucítit. Na podzim vyšla druhá deska skupiny První hoře, dlužno říci, že znatelně lepší než ta první. A pak rovněž dvojka Sylvie Krobové nazvaná tentokrát Svět podivínů. V plechové krabici jsme vydali číslované „sebrané spisy“ kultovní konceptuálně improvizační skupiny Kilhets. Přestože anglický a americký odborný tisk na vydání Kilhets reagoval nadmíru pozitivně, z domácích odborníků se (vyjma HIS Voice) ani jeden neodvážil věnovat Kilhets samostatný článek, přestože jsou zásadním mezníkem v české hudbě vůbec. Ovšem, jistý „odborník“ z řad amerických obchodníků se podivoval nad tím, proč je v souborném vydání všechno a ne jenom výběr toho nejlepšího(!)  Inu, blbci se najdou všude. Nutno říci, že toto vydání bylo samo o sobě ročním dobrodružstvím daným především vrtochy jednoho ze členů skupenství. Neodpustím si alespoň jednu z mnoha perel: V den křtu v Divadle Archa mi volali z OSA, jak to je s těmi Kilhets, že na OSA byl dnes jeden z autorů. Stěžoval si, že naše americká filiálka Black Point America prodává celá léta velmi dobře kazety Kilhets v USA a on chudák z těch prodejů neviděl ani korunu! Stačilo si zjistit, jestli vůbec nějaký Black Point America existuje…..

2009

Rok 2009 začal výborně - přestěhovali jsme se! Prostory v Libni již byly notně zvetšelé a především čím dál dražší. Že se snáz dohodnete se soukromým majitelem než s městem, kde stále „všechno patří všem“, bylo nabíledni a tak jsme vyměnili lokál za menší, útulnější, čistější a klidnější. Stěhovali jsme se 3 měsíce a koncem jara odešel Václav Svoboda. Potřeboval si dojet pro něco do Milána a rozhodl se, že už to vezme rovnou kolem světa. Nástupcem se stal Tomáš Sokolík, který dlouho a statečně bojoval s blackpointím systémem. Nakonec se mu jej podařilo téměř brilantně zvládnout, jeho problémy, které někdy až ohrožovaly firmu, byly však jiné. Takže také on odešel a to v listopadu 2009. S jeho velkým přispěním jsme rozšířili internetový obchod o solidní nabídku klasiky, stále opravujeme nedostatky, které za pochodu vnikají a snažíme se v našem kamenném krámu mít co nejzajímavější tituly. Většinu si jich sami dovážíme. Ve Zlatnické jsme rozšířili vinylový antikvariát a také nabídku gramofonů, vložek a jehel. Už jich máme pěknou řádku! Na podzim jsme vydali tři tituly – Tleskačí DVD s průvodním CD, album elektronické post-soudobky Petra Kofroně a především novou brněnskou kapelu Kacu! S podzimem se objevila v BPm nová pracovnice Ela, která měla převzít žezlo po Tomášovi. Po třech nedělích víceméně nepracovních, jsme se dohodli, že to není úplně ono. A mezitím dorazil světoběžník Václav Svoboda, kterému jel zrovna z Avignonu autobus rovnou do Prahy, a protože pršelo a neměl co dělat, tak přijel. Usedl na židli ještě zahřátou dámskými půlkami, a protože byly Vánoce na krku, přizval si na pomoc Frantu Škorpila a jali se kosit svorně nápor vánočních prodejů na eshopu. Do prodejny ve Zlatnické přibyl také nový pracovník, encyklopedický fenomén a saxofonista Jakub Doležal. Do konce roku chodil na zaučenou, od Nového roku naostro. Náš letitý matador Václav Hrtan se Silvestrem odcházel. A tak skončila jedna éra BPm. S Hrtanem odešla minulost Šolichů, Jindráků a Hrtanů, Vacínky, Periferie, hokynaření na festivalech a charitativního vydávání nemožného.

2010

POVÍSNĚ

Otevřel se rok 2010. Měl to být rok velkých změn a nám to nikdo neohlásil. Začalo to zprudka – bylo třeba sehnat pořádný sklad v blízkosti našeho sídla. Dosud byl na druhém konci města a výprava pro několik CD znamenala půldenní výlet. Nemožné se podařilo koncem března - nakoupili jsme regály a dva lehké náklaďáky vše přestěhovaly. Také se mělo vydávat. Vydavatelství se nadechlo a vyplivlo úžasné album povídek v písních zvané Povísně. Tatínek a dirigent projektu Michal Vích (hudba k filmům Kouř, Pražská 5, Cesta z města, k Opeře la Serra apod.) angažoval herce Divadla Sklep Davida Vávru, Lenku Vychodilovou, Jiřího Macháčka a dále Pavla Lišku a svou maličkost coby zpěváky a natočil originální věc – povídky autorů Aškenazyho, Wernische, Pižla, Tučka, Pally a Kroutvora převedl do písňových textů a zhudebnil! David Vávra pro všechny písně vytvořil originální koláže, které byly v bookletu otištěny místo obligátních textů. Pracovníci z televizního pořadu Kultura.cz přijeli do studia a natočili Lenka Vychodilovou a Jiřího Macháčka při práci pro jeden z jarních pořadů cyklu. Křtilo se na Dobešce o Velkonocích a křest (jak je nesnáším) byl výjimečně podařený – kdo nepřišel, zaváhal. Ale už půl roku předtím, dokonce ještě než album vyšlo - od Vánoc 2009 - začaly písničky z Povísní bezkonkurenčně porážet zbytek osazenstva hitparády Velká sedma na Rádio 1. Možná by to trvalo dodnes, protože co se nasadilo, to vyhrálo. Trvalo to až do května Spokojenost veliká. Hned po vydání Český rozhlas 3 Vltava věnoval projektu týden a to tak, že každý den pustil v rámci svého dobrého rána v půl osmé jeden kousek z alba a něco o něm prohodil.Není nad dobré a chytlavé písničky…

NOVÁ PRODEJNA..

Mezitím začala stará známá hra Škatulata, hejbejte se. Začátkem roku, hned po Hrtanově odchodu, přišel na prodejnu milý jazzový chlapík Jakub. Velký znalec hudby s širokým rozsahem stylů. Kuba sice nebyl moc velký obchodník, nahrazoval to ale nasazením a znalostmi. Ovšem srdíčko muzikanta je jaké je - po půlroce dal náš saxofonista přednost zahraničnímu turné a bylo po ftákách. Problém s hledáním nového prodavače zastínil problém poněkud větší – latentní bezdomovectví. Neboli – Soudruzi majitelé domu, kde jsme měli dosud prodejnu usoudili, že by bylo lepší mít v domě restauraci místo našeho a vedlejšího krámku. Vzhledem k tomu, že Zlatnická má po každé straně pět domů a je tam sedm hospod, byl to velmi osvícený podnikatelský záměr! Museli jsme se fofrem vystěhovat. Popravdě řečeno nás to až tolik nebolelo, protože jsem stejně už delší dobru přemýšlel jak vyřešit absenci sociálního zázemí a příručního skládku. A také to, že do prodejny se pomalu přestávalo vejít všechno zboží. Jediný problém byl – sehnat prodejní prostor pokud možno v blízkém okolí, pokud možno větší a pokud možno lépe vybavený. Skromný požadavek v době přecpaného centra Prahy mafiánskými obchodníky z jiných zemí a nehorázných nájmů… Ale měl jsem štěstí. V den, kdy jsem ráno obdržel výpověď, jsem vyrazil do ulic a už odpoledne měl podepsanou smlouvu na nový prostor! Byl jen tři minutky od naší stávající prodejny, za rohem, v ulici Truhlářské ulici č. 12. A co víc – byl krásně zrekonstruovaný, měl veškeré zázemí a také byl o 18 metrů větší. S adekvátně větším nájmem se pak počítá, obzvlášť, když majitel se ukázal jako velice slušný člověk. A stěhovalo se. Nechtěli jsme propást jediný prodejní den a tak jsme to udělali takhle: První pátek v červnu jsme v 6 večer zavřeli a do půlnoci jsme zabalili všechno zboží. V sobotu jsme celý den vozili a nosili a instalovali a sundavali v obou prodejnách. A v neděli se zprovozňovala nová prodejna a dokončovalo vyčistění staré. Dík všem brigádníkům a rodinným příslušníkům, kteří místo válení u vody ve vedru makali, aby se v pondělí mohlo otevřít. A otevřelo se! Sláva.

EBONITOVÝ SAMOTÁŘ a RADIMOVKA

Přes léto jsme připravovali vydání dvou archívních titulů. Pro oba jsem počítal s formátem dvojalba. Prvním z nich byl double Extempore – Ebonitový samotář a Dům č. p. 112/34 - Radimovka. Tahle kombinace vznikla proto, že Eboniťák sám by se na jedno CD nevešel, leda s prořezanými stopážemi. A naopak, Dům, který byl komponován speciálně pro Jazzové dny a měl tedy délku 25 minut, což byla doba vymezená jedné kapele na přehlídce, by se těžko prodával jako samostatné album. Opět jsem si vyrobil provizorní domácí studio z několika magnetofonů, equalizerů, CD přehrávačů a vypalovaček, ke svým páskům si propůjčil další dostupné záznamy a začal jsem poslouchat. Myslel jsem, že to bude snadná záležitost.- Eboniťák se hrál všehovšudy třikrát kompletně a z toho byly dva známé záznamy. Takže šlo o to vybrat z nich ten pravý. Jenomže realita byla úplně jiná. Pásků se mi sešlo více než bych čekal. Na některých byla jen torza nahrávek, bohužel to byly ty nejkvalitnější. Ale nejde vydat jeden a půl písničky, byť by byla krásně nahraná místo celého alba. A nejde ji nacpat mezi nahrávky s jiným zvukem. A tak nakonec zbylo volit mezi dvěma celky – klasický Eboniťák z Řeznické, který byl roztáčen celá léta i na kazety jak mnou, tak předtím Mikolášem Chadimou. A další varianta byla nahrávka koncertu ze Všenor. Při převedení obou záznamů na CD se ukázala nepříjemná skutečnost – obě nahrávky byly na některých místech přeřvané, Řeznické navíc chybělo více „těla“ – neboli toho, co dělá hudbu hudbou – zvuk jednotlivých nástrojů. A tak po nekonečném rozhodování a poslouchání bylo rozhodnuto, že bude použit záznam ze Všenor. Ve studiu mi volbu při srovnání obou nahrávek potvrdil i Kakaxa, se kterým jsem opět spolupracoval na zvukových úpravách a konečné produkci. Přece jenom se ale podařila jedna věc, se kterou jsem nepočítal – Na prvním CD je beze zbytku kontinuální nahrávka ze Všenor, která zahrnuje tři části Eboniťáka. Čtvrtá část otevírá druhé CD a na ni navazuje Radimovka. Obě ty věci složil Mikoláš Chadima, takže je krásně vidět jeho skladatelský vývoj, který ušel v necelých dvou letech. A za druhé – Bylo možno použít ještě jeden záznam, který byl technicky kvalitnější. Extempore totiž hrálo Chadimovu část Eboniťáka na premiéře v Karlínské besedě v době, kdy ještě ostatní části nebyly nacvičeny. Radimovka je z Lucerny, jak ji každý zná. Počáteční absenci baskytary se nám podařilo mírně zlepšit, ale kde čert není….. Malůvky na obal, které přinesl Jarda Neduha, se mi nejprve vůbec nelíbily, připadaly mi unylé, sladké a pro ty dva pořady se nehodící. Jako bych vydával Petera Pana a ne Extempore. Ale Jarda se nedal a Mikoláš jej podpořil. Takže grafik Aleš Obkráčil nakonec udělal obal v duchu ostatních extemporáckých desek a celek, myslím, nevypadá špatně. Samostatnou kapitolou byla komunikace s ostatními členy bývalé kapely. Jsou po celém světě a jen díky internetu bylo možno se postupně pospojovat. Rakousko a Německo ještě nejsou tak daleko, ale Kanada a USA jsou přece jen z ruky. A člověk si najednou znovu uvědomil zasranost minulého režimu, který kvůli tomu, že se lidi chtěli bavit a dělat si svou muziku (jak nepodstatné v optice dnešních majetko-mafiánských tlaků a průserů), vyvinul takový tlak, že je přinutil k vystěhování, rozprášení po celém světě a totální změně života.

SVÁŤA KARÁSEK A HOSTÉ

Druhým dvojdeskovým projektem, který vydáváme na podzim 2010, je nahrávka, kterou se Black Point před 20 lety poprvé etabloval na hudebním trhu – Sváťa Karásek a hosté. Ano, je to ten titul, který jsem vydal na kazetě v redakci Vokna. Jenomže tenkrát vyšel zkrácen na 90 minut. Nyní byl připraven v plném rozsahu 2x65 minut, s materiálem, který se na původní kazetu nevešel a s dobovými fotografiemi. Nahrávku mám ve svém archivu, pořídil jsem ji tehdy na místě. Fotky jsem si tam nafotil. Takže stačila maličkost – opět zasednout ke strojům a věnovat nekonečné hodiny poslechu kompletní původní nahrávky, vše zdokumentovat a pak vzít do studia, sestříhat a dát do konečné podoby. 2CD Sváťa Karásek a hosté jsem si vydal jako soukromou oslavu dvaceti let trvání Black Point

VOBEZDUD

Na jaře jsem se setkal s kapelkou Vobezdud, kterou aktuálně tvoří několik dívek a několik chlapců. Jejich hudba má velice blízko k někdejšímu Dybbuku. Ale nejde o plagiát ani o nějaké ovlivnění vzorem. Vobezdud vznikl před čtyřmi - šesti lety a byl původně plně dívčí kapelou složenou převážně ze studentek pražských vysokých škol (kdo teď ohrne nos, tak je idiot a snob). Holky hodně bavil život a muzika a vůbec je nebavila nuda. Takže prostě hrály a hrály a skládaly a o nějakém Dybbuku nebo jiných kapelách neměly ani ánunk. Žily svůj život a neměly čas se zabývat životem jiných hudebníků, nota bene pro ně pravěkých. Takže když se postupně složení ustálilo, nahrálo si album. A obal musel být jiný než obyčejný. To se podařilo. A tak se kromě koncertů Vobezdud začal prodávat také v Black Pointu. Ale nešlo jej zařadit do distribuce jiných prodejen, protože neměl katalogové číslo, čárový kód a netradiční formát. Což byla škoda. A tak jsme se domluvili, že uděláme remake téhle desky. CD bude stejné, ale bude v normálním plexisklovém boxu, obal si navrhnou opět aktérky samy, a aby to nebylo tak úplně fádní… ale to je zatím překvapení! Pavla Jonssonová z bývalého Dybbuku kapelu objevila a o desce napsala nadšenou recenzi do HIS Voice. Band má zatím nabídek ke koncertování více, než by stačil odehrát a když na ně půjdete, připravte se, že nějaké akademické poslouchání není zvykem. Protože život je životem hlavně dokud je mladý a rockeři nad 30 by se měli zakázat.

ReR

Nakolik je plno lidí poslouchající „dobrou“ muziku, není jich zase až tolik, kteří by byli schopni strávit skutečně špičkovou muziku nebo se k ní chtěli dopracovat. Ono je přece jednodušší nacpat si do uší špunty a pohupovat se v rytmu něčeho „indies“, o čem „se ví“ že to je ONO. Pak je další parta, která čte „odborné“ články našich milých pologramotných žurnalistů a zaštítěni jejich blbstvím vyrážejí za kvalitou k přefáblovanému zahraničními popu nebo za podobnými domácími pitomostmi. A pak je hrstka těch, kteří jsou schopni a ochotni skutečně přijímat hudbu, poslouchat jí a zabývat se jí. Tedy nikoliv jako doprovodem k mytí nádobí nebo šoustání. Pro tyhle lidi jsou tady Recommended Records, anglická značka, vydávající nejednoduchou hudbu, když se k ní však člověk dopracuje, přináší chvíle nezapomenutelné. Pravda, jako všude, i tady se najdou sporné tituly a dokonce občas i nějaký ten balast, ale v rámci velikosti nabídky jsou to věci zanedbatelné. Black Point dováží ReR (oficiální zkratka) na český trh už více než 10 let. Není to žádný pořádný vejvar, nejsou to tituly, které se rychle otočí a na kterých zbohatnete a není snadné je umět prodat. Nebaží po nich ostatní prodejny a distribuční firmy. Protože je musíte znát a rozumět jim. Musíte znát kontexty vzniku té hudby, fakta o interpretech a autorech, jejich filosofii a třeba také životy. Musíte znát také své zákazníky a umět odhadnout co se kterému může líbit a zda vůbec na ReR má. Jestli to není sypání perel sviním. Ale tam, kde ReR najdou živnou půdu, je stále co dělat. Vznik a historii ReR, paralelního hnutí Rock v opozici a jejich dnešní obraz najdete na spoustě stránek na netu. U nás pak najedete jejich zboží. Česká republika má pár obyvatel a těch, kteří zchrupnou hudbu distribuovanou ReR není mnoho. Ale je jen osobní věcí každého, zdali chce donekonečna poslouchat své tisíckrát ohrané favority nebo se vyvíjet. Je také vývoj opačný. Pamatuji si, jak mě před lety překvapil jistý hudební znalec, aktivní hudebník a producent, který měl velmi dobře zmáknutou celou ReR scénu. V době nástupu world music a dance mi dal najevo, že alternativní hudba je dávno OUT a on na to dávno kašle, protože on je stále IN a tak se denně zkuřuje trávou a dělá taneční kapely. Připadal jsem si trochu jako ve filmu Vrať se do hrobu….

Takže – ReR u nás a na našem webu. A nebojte se svého vývoje – primitivů je kolem nás dost a stále přibývají.

2011

POVÁNOČNÍ KOCOVINA VEDE DO KARLÍNA

Ó ano, Vánoce, ty svátky obchodníků, se dotkly i nás. V prodejně bylo nezvykle mnoho lidí a opět se zdálo, že to takhle bude už navždy. Kdybych to nezažil už patnáctkrát předtím, možná bych i uvěřil. Ale takhle jsem pilně pokračoval v hledání nové prodejny. S tím jsem začal už v říjnu, protože Truhlářská ulice byla sice krásná, ale liduprázdná. A umístění prodejny ve výklenku bylo prokletím. Ale nebylo snadné najít prostor, který by se dal akceptovat.

Koncem ledna už mě znali všichni pražští makléři a každodenní sjetina nebytovek z netu se stala přílohou snídaně. A pořád nic. Tedy – něco občas bylo, ovšem vždycky se ukázalo, že malý český člověk je opravdu původem kříženec včelky a prasete – pracovitý, ale svině. A tak se zdálo, že nová prodejna nebude. Ale opět se něco prolomilo a my se koncem února stěhovali do Karlína. Nová prodejna na hlavní karlínské ulici Sokolovské, téměř naproti domu, kam první zákazníci, fanoušci a umělci Black Pointu chodili před 15 lety, byla opět větší, než ty minulé – a je více než dvojnásobná, nežli Zlatnická. Konečně jsme mohli nacpat daleko více knihoven s knihami, regálů s CD a LP, věšáky na trika. Ale to se stále vyvíjí a mění.

V Karlíně jsme oficiálně otevřeli 10. května a po letech prodejnu opět otevřela skupina Ženy, která – cituji pana Hmyzáka – „Vystupuje pouze jednou za několik let, za výjimečných příležitostí a honorář padesát tisíc korun, pouze v BPm vždy zásadně zdarma a pro radost pana Šímy.“ Kromě Žen otevřel prodejnu Petr Nikl několika básněmi a písněmi. Mezi vystoupením obou umělců byly dvě hodiny popíjení, požírání a mluvení pozvaných, s nichž někteří se řadu let neviděli. A někteří se neviděli ještě nikdy.

DEKADENT FABRIK

A přišel první vydavatelský projekt roku 2011. Už více než rok jsem sledoval pár lidí vystupujících pod magickým jménem Dekadent Fabrik. Výtvarník David Cajthaml dal skupinku dohromady s DJ Satanem a jako stálé hosty upotřebil Mikoláše Chadimu a Ivana Váňu Bierhanzla. (Více na stránkách Vydavatelství) Po dlouhé době to bylo věc, kterou jsem chtěl opravdu vydat, stál jsem o ní, a měl radost, když chlapi podepsali smlouvu. David dodal navíc obal, který je sugestivní stejně jako hudba samotná a pro který je příznačné jeho lakonicky suché vysvětlení: „Ženský ležej a houby rostou.“ Tajemství Dekadent Fabrik je v tom, že čtyři veteráni, kteří záměrně nezkoušejí, ale pustí se vždycky rovnou do muziky, mají obrovskou šanci proměnit svou hudbu v umění, protože to maj v paži. To se mladým vandrákům nemůže stát. Ti ale mají zase jiné výhody…

ARGENTINA

Minulý rok jsme vstoupili do styku s argentinskými nezávislými vydavateli. Nevěřili byste, co je v téhle zemi skvělé muziky! Nemám teď na mysli folklór ani profláknuté tango. Argentina nebyla výjimkou a postihl ji bigbít jako každou jinou zemi. Od 60. let se tam objevovaly zajímavé i nezajímavé kapely, stejně jako u nás. A stejně jako my neznáme argentinský rock, jazz, industrial, elektroniku a fusion a koukáme nedůvěřivě, protože jména kapel nám nic neříkají, stejně tak Argentinci neznají Extempore, Blue Effect nebo Plastic People a koukají stejně opatrně na nás. Jenomže – pak si poslechnete některé z jejich pecek a sednete si na zadek. A honem hledáte ty kapely na internetu, jestli jste něco nezaspali a pak vás totálně dorazí, že ano, že vy jste ten ťulpas, který nic nezná, protože stránky progresivního rocku a jazzu jsou plné všech těch argentinských jmen a světová kritika jim připisuje bohaté hvězdičky, zatímco ve stejných webových encyklopediích nenajdete ani jednu českou kapelu, a když už ano, tak s bídou Plastic People a Mikoláše Chadimu. A proč to tady tak obsáhle popisuji – no přece proto, že máme spoustu úžasných argentinských kapel skladem, a když k nám přijdete, budete možná zírat. Tedy – jestli neposuzujete muziku jen věhlasem jména umělce.

Takže jsme v Karlíně. Přestože Karlín už dávno není předměstím, začátkem Asie nebo Cikánovem, je specifický – a krásný. A přestože jej dnes okupuje hodně Rusů., Italů i příslušníků nepřizpůsobivého etnika, zveme vás – zajděte k nám do prodejny! Uvidíte nevídané a uslyšíte neslýchané.