Novinky od nás

Plzeňská skupina skáčkového šlehu Tleskač se rozhodla, že svá koncertní vystoupení, která jsou proslulá velkou živostí a zábavou, zachytí také na DVD. To se stalo na jaře 2009 při vystoupení v pražském klubu Akropolis. Během následujících měsíců se pak obraz a zvuk pečlivě ošetřily a tak vzniklo první tleskačovské DVD.

Kdo nemá rád obrázky, ten si může koupit CD, kde je stejný zvuk bez obrázků. Také je samozřejmě levnější...

Na CD i DVD je shodně 21 písniček, z toho 18 znáte z dřívějších studiových desek. Tři jsou nové plus jedno Intro a jedno Outro. Celkem 23 tracků v délce 77 minut!

Křest proběhl 25. 11. při pražském koncertu na Chmelnici.

Koupit CD zde

Koupit DVD zde

KACU! je nové jméno na domácí hudební scéně. Po dlouhé době se opět objevila klasická brněnská alternativní skupina! Model 2009 je však jiný než vrcholné záležitosti minulého desetiletí, kdy soubory Dunaj, Boo nebo Pluto zažívaly svůj zenit. Styl KACU! se dá - byť jen vzdáleně - přirovnat k projektům Ivy Bittové nebo k poslednímu období Jany z Velké Ohrady. KACU! přináší neklidnou, někdy až extatickou hudbu, která využívá postupy lidové hudby, šansonu, jazzu ale také vážné a soudobé hudby. Výběr textů je velmi kvalitní a opírá se jak o vlastní invenci hudebníků, tak světové autory (R. M. Rilke, Čuang C´, J. Vrchlický, R. Thákur apod.)

Název KACU! je převzat ze zenbuddhismu a patrně nejlépe jej vystihuje ve své knize Tajné dějiny hudby Vlastimil Marek: „Kacu! je slovo, které křičí, ba přímo řvou, mniši zenového buddhismu v okamžiku, kdy už si nevědí únavou nebo bolestí rady nebo když cítí, že jsou téměř na pokraji řešení hádanky života.“

Skupinu tvoří tři zkušení a navíc vzdělaní hudebníci - Eva Gina prošla souborem Czaldy Waldy (zpěv, violoncello, morin chur) a je skladatelkou nového trojlístku. Doplňují ji Aleš Obkráčil (kontrabas) a Tomáš Rohleder (bicí) – oba druhdy v souboru Maraca. Na svou tvorbu se dívají svérázně a s velkou dávkou nadhledu: „Co nás ovlivnilo? Klasika, lidovky, orient, jazz, láska, punk, fórky, příroda, hospoda, tělo, čokoláda, šanson a kabaret, radost a vůně…“, říká Eva Gina. Zdá se, že nová kapela, která už více než rok pilně koncertuje, je velkým příslibem pro domácí progresivní scénu.

Zlínský křest proběhl v klubu Loft 577 20. listopadu od 20 hodin. Kmotrem by mohl být fotograf Roman Špidla.

Brněnský křest byl 4. prosince ve 20 hodin v hudební kavárně Kunštátská trojka, kmotr zatím neznámý.

A Slug Superslim Exists!!!

Kacu! | MySpace Music Videos

Pražský křest proběhne 11. prosince ve 20 hodin v pražském kloubku Rybanaruby, Mánesova 87, Praha 2 – Vinohrady. Kmotřenkou bude čínská umělkyně Feng Jun Song.

Zveme všechny příznivce molekulárních souběhů, ale i normální lidi. Přijďte si pokulturnit!

CD vyšlo 25. 10. 2009

Koupit zde

Petr Kofroň (1955) je spojován především se souborem Agon Orchestra (1983), se kterým věnoval americkému minimalismu (Phil Glass, Steve Reich, John Adams), postminimalismu (David, Lang, Michael Gordon), newyorskému downtownu (John Zorn, Elliott Sharp, Annie Gosfield, Norman Yamada, Anthony Coleman) a hudbě na pomezi rocku (Frank Zappa, Heiner Goebbels). Jako skladatel je Kofroň aktivní od začátku 70. let. Tehdy vycházel z konceptualismu (např. kompozice ohledávající mezní sluchové zkušenosti, možnosti pohybu zvuku v prostoru apod.), po roce 1975 se však obrací k primitivní diatonice a hudebnímu sentimentu (zabýval se mj. dílem I. O. Dunajevského). Po roce 1983 - pod vlivem hermetické filosofie Aleistera Crowleyho - vzniklo několik rituálních kompozic. Od r. 1989 se tento myšlenkový základ projevuje v proměně dříve nostalgické hudby v hudbu agresivní, hudbu nepracující s hudebními parametry, ale pouze s "energií" zvuku, hry a hráčů. V poslední době se Petr Kofroň stále více obrací k podivnému popu a rocku (muzikál Magická flétna, 2006, opera Mai 68, 2008) a big-bandovému quasijazzu (Symfonie Titan, 2005, Magor, 2008).

Petr Kofroň připravil i několik úprav skladeb alternativního rocku: Petr Křečan - Kilhets (1998), Filip Topol (2000), Blixa Bargeld (2000), The Plastic People of the Universe (Ladislav Klíma - Aj obešel já polí pět, 2002, Pašije, 2004), Brian Eno (2003), MCH Band a Agon Orchestra (2005), DG 307 a Agon Orchestra (2006).

Petr Kofroň je znám i jako hudební spisovatel - v roce 1994 vydal v nakladatelství H & H knihu esejů o soudobé české hudbě Třináct analýz, v roce 1996 spolu s Martinem Smolkou knihu Grafické partitury a koncepty (doplněno CD), v roce 1998 v brněnském Hostu soubor esejů Tón ne! a v roce 2002 opět v Hostu knihu V budoucnosti spadne nové operní umění s nebe z čista jasna.

12 Monsters

Nejnovější oblast činnosti Petra Kofroně představuje aktuální CD 12 Monsters: Jde o remixy nejrůznějšího materiálu. Autor tvrdí, že veškerá hudba je dostupná a zbývá pouze ji mixovat do nových tvarů. Zároveň je vyznavačem tzv. low-tech, tzn. za výchozí zvukový materiál si bere i technicky nejnekvalitnější zdroje. Filosofie projektu 12 Monsters vychází z alternativního pohledu na velké osobnosti 20. století.

V. I. Lenin jako velký vizionář, který nový společenský řád dokonce uvedl v praxi.

Harry Jelinek jako prototyp elegantního podvodníka, který zřejmě permanentně myslel „v podvodu“ a použil každé příležitosti k podvodu.

Al Capone jako hvězda tvrdého gangsterství.

Aleister Crowley jako největší mág 20. století.

Adolf Hitler jako největší vizionář – vize třetího člověka! , kterému se to ale nepovedlo (?).

J.V.Stalin jako největší diktátor.

Ed Wood jako první vlaštovka motta, že umění nemusí být dobré, ale může být blbé.

Anton LaVey jako první, kdo se nestyděl přihlásit veřejně k Ďáblu.

Elvis Presley jako prototyp popové hvězdy.

Che Guevara jako poslední s myšlenkou na světovou revoluci.

David Rockefeller jako šílené východisko z chaosu – zavedením totální kontroly každého.

Bill Gates jako věrozvěst nové komunikace.

...

Koupit zde

Plechová krabice s gravírovaným víkem obsahuje 5 CD, každé v obalu digipack plus 40-stránkový booklet s fotografiemi a sleevnotes v češtině a angličtině. Krabice jsou číslovány 1 - 1000.

Letos je tomu 30 let, kdy v Praze poprvé vystoupila skupina Kilhets. Šlo o zcela výjimečné seskupení, které produkovalo neobvyklou hudbu. Kilhets založil Petr Křečan. Ten již během 70. let usiloval o novou hudební formu, avšak až do chvíle, kdy spojil své snahy s dalšími dvěma hudebníky, Mirkem Šimáčkem a Mikolášem Chadimou (leden1979), zůstávalo pouze u pokusů a nejasných představ. Teprve v nové trojici se ukázalo, že je možné vytvářet zcela jiné umění, než bylo do té doby zvykem. Kilhets preferovali co nejautentičtější hudební složku, a vyloučili předem připravenou a nazkoušenou hudbu jako umělou. Stejně tak ale vyloučili hudební improvizace ve vymezených kolejích tak, jak je např. předvádí jazz.

V březnu 1979 vychrstli Kilhets na posluchače zcela novou tvář hudby, do té doby neslýchanou. Projekt Kilhets No. 2 (což byl první koncert nového složení) překvapil i hudebníky samotné. Záznam koncertu, který si pouštěli, jim zněl jako by jej nahrál někdo úplně jiný – a především byli ohromeni, že se jim podařilo realizovat něco, co odpovídalo jejich niterným představám. Zdálo se jim, že jejich hudba přichází odněkud z neznáma a přináší jim vše, co nedovedli zatím vyjádřit. Již na tomto koncertě použili Kilhets masky, které měly signalizovat, že není podstatný umělec, ale právě vzniklé umění. Stejně tak na tomto koncertě poprvé soubor pracoval s tichem, což znamenalo, že v produkci bylo místo, kde se nehrálo a hráči stáli na jevišti aniž vyvíjeli jakou činnost. Účinek tohoto místa na publikum byl velmi dráždivý a diváky zcela dezorientoval.

Během dalších vystoupení se skupina rozrostla o výtvarníka Frantu Skálu a často měla i hosty. Výjimečným vystoupením byl Kilhets No. 6, kde kapela odehrála tancovačku v Hotelu Tichý v Praze, během níž zprznila hity světových hitparád. Kilhets si sami stavěli část svých hudebních nástrojů. Nejznámější z nich je 11-strunná kytara se dvěma krky postavenými proti sobě.

Po celou dobu existence se Kilhets setkávají s protichůdnými názory na svou hudbu. Jedinými hudebníky, kteří kapelu ihned přijali a ocenili, byli Jiří Stivín a Chris Cutler. Po Křečanově odjezdu se Kilhets rozcházejí. Mikoláš Chadima pokračuje s Extempore a Classic Rock´n´Roll Bandem, Franta Skála se vrací k výtvarnému umění (teprve časem přijde jeho hudební projekt Finský barok) a Mirek Šimáček se spojil s Petrem Kofroněm, aby se dál věnoval soudobé hudbě.

Koupit zde

První hoře vzniklo ke konci roku 1998 v Jičíně na troskách místních punkových kapel. Z původní sestavy vytrvali do dnešních dnů jen Milan Urza (kytarista, baskytarista, zpěvák a textař) a Bertrám (klávesy, zpěv a programming). Po několika personálních obměnách doplňují současnou sestavu bubeník Medák a akordeonista Šťulda.

První album Na úpatí (2003), vydané vlastním nákladem, si kapela natočila svépomocí a dotvořila na počítači. Již tehdy použila elektronické samply a prvky industriální a syntetické hudby.

Po tomto neoficiálním debutu se kapela rozhodla opustit „garážové“ prostředí. Začíná pilně vystupovat a přesouvá svou činnost natrvalo do Prahy. Tady také natáčí první „profesionální“ album Commedia dell´arte (Black Point music, 2006). Deska si získala své místo na alternativní scéně a posluchači bylo přijata pozitivně stejně jako většinou hudebních publicistů. První hoře se snaží přenášet prvky komedie a panoptikálnosti i na koncerty. Oscilace mezi rockovým nářezem a art rockem se stále vyvíjí. Podtrhují ji pohybové a teatrální prvky, postava klauna – akordeonisty a různé převleky a masky. Od roku 2004 se stále zintenzivňuje koncertování, dnes už je kapela značně vytížená (viz web skupiny), i tak ale říká, že by chtěla hrát ještě hustěji. Objevuje na pódiích letních festivalů po celé republice (Eurotrialog Mikulov, Poličské rockoupání, Beseda u Bigbítu, finále Malé alternativy…) a vystupuje také klubově, často jako host skupin Už jsme doma či Znouzectnost.

V říjnu 2008 vydává První hoře své třetí album Lamento.Pracovala na něm téměř rok v několika špičkových studiích. Hudba skupiny se posunula do roviny tvrdšího kytarového rocku. Razantní a divoké pasáže celé kapely se střídají s komorními vsuvkami piánam a akordeonu. Právě hra s kontrasty tvrdé až hard coreové hudby a lyrických pasáží podpořených poetickými texty je základem hudebního výrazu Prvního hoře.

Jednotliví členové kapely působí i v dalších hudebních projektech. Kytarista a zpěvák Milan Urza vystupuje také jako folkový zpěvák pod pseudonymem Kaspar Melichar. Kromě toho se aktivně věnuje literatuře (sbírky Uprostřed noci, 2003 a Pukliny, 2008 – za poslední knihu byl letos nominován na Ortenovu cenu).

Akordeonista Šťulda (Michal Šťulík) studuje Ježkovu konzervatoř. Působí v kapele Vrgha Powu, doprovází zpěvačku Radku Fišarovou, vystupuje s divadelními soubory a příležitostně spolupracuje na hudbě k animovaným seriálům (večerníček Krysáci…). Klávesista a zpěvák Bertrám (Robert Rajs) je autorem čtyř sólových desek elektronické hudby a v poslední době spolupracuje s Milanem Urzou na projektu Kaspar Melichar (aktuálně připravují debutové CD Vanitas).

www.prvnihore.net

Koupit zde

Říjen 2008

Sylvie Krobová je originální interpretka vlastních písní. Debutovala v roce 2006 albem Stín a obratem si získala velké množství příznivců. Rovněž odborná kritika ji označila za zcela ojedinělý zjev na domácí scéně. Sylvie je klasicky vzdělaná, vystudovala zpěv na pražské konzervatoři a následně účinkovala s Kuhnovým sborem, souborem Agon a rockovou skupinou Drakar. Později vystupovala se skupinou Štěpána Smetáčka a hostovala jako zpěvačka v MCH Bandu. Na debutové desce Stín Sylvie zpívá, hraje na piano a akordeon, doprovází ji basista Ota Sukovský a violoncellista Vojtěch Havel. Ten také Stín excelentně produkoval. Autorem hudby i textů je Sylvie.

Už tato první, křehce potemnělá deska vyvolala značnou pozornost. Jejím kmotrem se stal Ladislav Smoljak, v jehož divadle má Sylvie herecké angažmá. To však zdaleka není její jediná divadelní štace. Paralelně vystupuje s divadlem Bilbo Compagnie, které vede její muž, klaun Bilbo Reidinger. Mají na repertoáru širokou paletu her pro dospělé i pro děti, klasické divadelní kusy i vlastní pojetí kabaretu l´Ombre. S tímto rodinným ansámblem jezdí hojně po světě a při jeho vystoupeních také zpívá písničky ze svého repertoáru. Sylvie hostovala rovněž v Divadle Na tahu, které vede její otec, režisér Andrej Krob. Současně hraje druhým rokem v Divadle Na Zábradlí.

Sylvie Krobová vystupuje nejraději v divadlech a klubech, dovede si však získat pozornost i na pódiu velkého open air festivalu před několika tisíci diváky. I výčet jejích mimouměleckých aktivit je slušný - vyučuje zpěvu na základních uměleckých školách, založila vlastní uměleckou školu Otakárek, s divadly a svými šansony objela půlku zeměkoule, má rodinu a vychovává dvě děti…. Je to i odpověď na otázku hudebního publicisty Jiřího Černého, který, unesen debutovou deskou, vznesl k Sylvii otázku: „Kde jste doteď, proboha, byla?“

Druhé album Svět podivínů nazrávalo dva roky. Sylvie několikrát změnila svůj doprovod, prosekávala se džunglí hledání, objevila se staronová jména. Nakonec se ukázalo, že nejlépe si rozumí s Tomášem Alferim, klavíristou a hráčem na akordeon. Nové skladby byly tedy realizovány za zvláštního doprovodu dvou klavírů či piana v kombinaci s akordeonem. Je to kombinace, která nenechává umělcům žádný únikový prostor, ve kterém by se ztratily případné nedostatky. Ale není toho zapotřebí. Projekt Svět podivínů je křišťálově čistý a svým způsobem klidný. Sylvie s Alferim vypovídají zvláštním, napůl patetickým, operně dvorním, a napůl zcela syrovým způsobem o svých škrábancích a krásách.

Sylvie Krobová se aktuálně jeví jako zcela jedinečný a originální umělec nejen na domácí půdě. Její propojení školeného hlasu s osobitým způsobem zpěvu, který spojuje operní techniku s dryáčnictvím ruského mužika, nemá v české soudobé hudbě obdobu. Tuto formu naplňuje Sylvie obsahem svého přebohatého života. Její křik, patos, hněv, bezmocnost i odhodlání mají kořeny ve skutečných zážitcích a Sylvie je dovede přesvědčivě sdělovat....

CD Svět podivínů obsahuje stejnojmenný videoklip režiséra Karla Čtveráčka. Obal typu digipack byl vytvořen s použitím obrazu Světlo, jehož autorem je rektor AVU, akademický malíř Jiří Sopko. Nálada obrazu je blízká Světu podivínů Sylvie Krobové....

Křest desky se uskuteční v Divadle Archa dne 4. prosince 2008, kmotrování přislíbil Václav Havel.

Další pozvaní a taktéž milí hosté:

Ridina Ahmedová, Richter & Chadima, Tomáš Glanc a Ivan Martin Jirous. Večerem provází klaun Bilbo.

www.sylviekrobova.com

www.archatheatre.cz

Koupit zde