Alternativa
Nemáte nainstalovaný Flash Player Pro správnou funkci stránek je třeba nainstalovat Flash Player. Aktuální verze Adobe Flash Playeru je ke stažení zdarma na stránkách firmy ADOBE

Produkt 105/263

 předchozí 
 Návrat do seznamu 
 další 
MCH BAND: 1982-1989 (6 CD BOX)

X11
MCH BAND:
1982-1989 (6 CD BOX)

Přidat do košíku:

1136,- Kč
Naše cena: 1000,- Kč
Ušetříte: 12% z ceny

  • Kat. číslo: BP-0180-2
  • Umělec: MCH BAND
  • Hudební žánr: alternativa

Když v roce 1982 Mikoláš Chadima založil MCH BAND, měla to být skupina vyloženě pro jednu koncertní šňůru. Proto také nesháněl nové muzikanty, ale domluvil se s Pavlem Richterem a ten "zapůjčil" svůj ŠVEHLÍK. Dokonce ani jméno neměli. Pojmenovali se sice Fimfárum, ale ještě než vyjeli, byli zakázaní. A tak měnili jméno na každý koncert, až nakonec zůstali MCH BANDem. Vydávali si kazety na Chadimově značce Fist Records. A právě tyto nahrávky jsou základem aktuálního souhrnného vydání unikátních nahrávek skupiny, která byla až do pádu železné opony hlavní akvizicí českého progresivního rocku. Ne, že by šlo o nějaké zašumělé pásky. Od samého počátku se MCH snažil pořizovat nahrávky v maximální možné kvalitě a dlužno říci, že se mu to dařilo. Kromě technické kvality je zde však daleko větší a důležitější poklad. Totiž hudba samotná. Málokterý hudebník a autor na celosvětové scéně se vyvíjel tak originálně, svébytně, překotně a zároveň kontinuálně, jako Mikoláš Chadima. Na posloupné řadě jeho programů tak, jak je můžeme aktuálně vnímat, je patrné, že Chadima neměl na domácí půdě konkurenci, vyjma právě Pavla Richtera, který však neměl zdaleka takovou popularitu jako MCH BAND. Pavel Turnovský, manažer kapely napsal v jednom ze sleev-notes 80. let: "Osobnost Chadimova formátu by všude v normálním světě měla na kontě nejméně desítku velkých desek a nespočet singlů. O popularitě a novinářském zájmu ani nemluvě." Nelze než toto číslované vydání šesti digipacků doporučit všem znalcům i neznalcům, ale především milovníkům dobré hudby.

I Krkodlak (1982)
II Jsme zdrávi a daří se nám dobře (1983)
III Feeling fine in 1984well (1984)
IV 198Four Well? (1985)
V Gorleben (1986)
VI Es reut mich f... (1988-1990)

www.mchband.cz

Skladem, expedice ihned

@

17.12.2007

MCH Band – 1982-1989 (25th anniversary edition)
6-CD box Black Point Music

Legenda české alternativy MCH Band slaví letos 25 let od svého vzniku. Při té příležitosti Chadimově skupině vychází retrospektivní box, mapující jejich prvních šest pořadů, jež byly v době svého vzniku zaznamenány na samizdatových magnetofonových kazetách.

Začátkem 80.let v českých zemích asi nebylo populárnější alternativní rockové skupiny jako Chadimovo Extempore. S nástupem nové vlny se však vyrojila spousta dalších, mladých kapel, a z mnoha různých důvodů převzal štafetový kolík posluchačské přízně Pražský výběr. Mikoláš Chadima na rozdíl od Kocába s Pavlíčkem na vzniklou situaci zareagoval zcela opačně. Extempore rozpustil a zaručený úspěch vyměnil za hledání nových, odvážnějších hudebních teritorií, byť za cenu neustálého střídání hráčské sestavy a díky politickému tlaku i názvu své kapely.
Z neustále se měnících jmen Chadimových koncertních seskupení se nakonec vžil jednoduše MCH Band, a vznikla tak skupina, jež velmi originálním způsobem reagovala na nové tvůrčí podněty a která se z kvalitativního hlediska za poměrně krátký čas stala v rámci domácí alternativní scény absolutní špičkou. Nyní máme vývoj a neustálé zrání kapely možnost posoudit díky retrospektivnímu CD boxu, mapujícímu prvních šest pořadů MCH Bandu, původně vycházejících v podobě samizdatových magnetofonových kazet prostřednictvím Chadimovy privátní značky Fist Records. Poohlédněme se nyní za nimi pěkně popořadě, tak jak původně spatřovala světlo světa.

Krokodlak
11 skladeb / 75:24
Premiérové album MCH Bandu je možná jakýmsi průsečíkem podoby poslední fáze Extempore s tvorbou další domácí legendy, kapely Švehlík. Vyplývá to samozřejmě již z výčtu zúčastněných muzikantů, kde se setkáváme kromě kytaristy Pavla Richtera i s dalšími jeho kolegy, ale především ze soundu samotných písniček. Charakteristický Chadimův saxofon i jeho divoký zpěv rámují mnohem monumentálnější a delikátnější sound, než na jaký byli dříve zvyklí posluchači u Extempore. Slyšíme tu tak nejen neodmyslitelné frippovské Richterovy manévry, ale i ovlivnění minimalismem (především ve vynikající eponymní skladbě), z druhé strany však již tak zvukově poměrně pestré album (divokost a agresivita v písni Pydlisyn, vláčné basové repetice a plastikovské reminiscence ve skladbě Peklo) prozrazuje Chadimovu zálibu v tehdy oblíbeném hnutí rock in opposition. Možná i proto některé pasáže upomenou na způsob práce takových This Heat či Debile Menthol, asi nejprogresivněji však na tu dobu působí zapojení smyček z magnetofonových pásů a použití preparovaných nástrojů. Šest studiových skladeb, tvořících původní album, je poprvé v historii doplněno (kromě jedné písně) o live verzi pořadu. Živé nahrávky z Ondřejova z listopadu r.1982 i dnes překvapí svojí nekompromisní syrovosti, zároveň však i smyslem pro improvizaci a další rozvíjení dříve načrtnutých nápadů.
75%

Jsme zdrávi a daří se nám dobře
7 skladeb / 42:15
Pokud Chadima se svými spoluhráči vkládal v předešlém pořadu do své hudby řadu nových impulsů, pak se v pásmu Jsme zdrávi a daří se nám dobře již stylově jednoznačně vyprofiloval. Odložil vlastní, sice trefné, ale nepříliš umné texty, a eliminoval rockovou stavbu písní včetně minimalizovaných partů sólové kytary. Naopak zvuku úplně nové sestavy hudebníků dominovaly dechové nástroje a drtivé, hypnotické rytmy. Kombinací potemnělých melodií, těžících místy dokonce z ohlasů dechovky a lidové hudby, a skvělých básní z pera Ivana Wernische posluchače zavedl do pokrouceného kafkovského světa plného strachu, úzkosti a absurdity. Možná, že díky podobně voleným textům (v případě Prasince a Procházky kolem pivovaru dokonce stejným) a nezaměnitelnou barvou trombónu Vladimíra Dědka tu MCH Band lehce upomene náladu tehdejší tvorby Plastic People, v každém případě sedm živě zaznamenaných skladeb z podzimu roku 1983 jej zachycuje skutečně ve velmi vyzrálé podobě, ve které se originální hudební nápady vzácně snoubí s nesmírně silným (a na tu dobu velmi odvážně podaným) myšlenkovým poselstvím.
85%

Feeling Fine in 1984Well
7 skladeb / 78:26
Album Feeling Fine in 1984Well dokumentuje dvě dost odlišné polohy Chadimova bandu. Zatímco první část kompaktního disku obsahuje studiovou verzi pořadu Jsme zdrávi a daří se nám dobře z léta r.1983, druhou část vyplňuje o více než rok mladší živý záznam první verze 198Four Well?. Šest písní z předešlého alba (chybí jedině skladba Prej hoří Národní divadlo) zahraných ve stejné sestavě se od živých verzí výrazněji odlišuje pouze méně syrovým, zato propracovanějším zvukem. Skutečně k nepoznání však zcela nová sestava MCH Bandu působí na nahrávce 198Four Well?!, jež je vlastně jakýmsi dokumentem dovršení Chadimovy cesty za totálním experimentem. Nesetkáme se tu s žádnými melodickými linkami, neuslyšíme ani náznaky rytmů, použity nejsou žádné texty. Pouze nekonečné smyčky magnetofonových pásů, improvizovaný tok kytar, saxofonů, trumpety, klarinetu a perkusí doplněné o agresivní a zběsilé abstraktní výkřiky. Nikdy předtím a nikdy potom již MCH Band nezněl takto nevstřícně a odosobněně, dlužno však dodat, že Chadima i své námluvy s improvisingem a industriálním hlukem zvládl s velkým nadhledem. Možná i pro svůj hodně nekonvenční sound pak vyšla celá nahrávka v roce 1987 v rámci tehdy začínající kazetové edice dnes již renomovaného nezávislého italského labelu Old Europa Café.
80%

198Four Well?
7 skladeb / 79:53
Druhá verze pořadu 198Four Well? je sice založena na kombinování hlukových smyček a improvizovaného hraní, tentokrát nám však Chadimova skupina rozšířená o legendárního perkusistu Vlastu Marka, nabízí o poznání pestřejší a zvukově mnohem rafinovanější materiál. V úvodní Vylezl do třetího patra sice slyšíme živelnou improvizaci v pevných základech s recitovaným Wernischovým textem (která je - především ve své první polovině - jakousi zvláštní reminiscencí na novou vlnu), v dalších skladbách je pak již důraz většinou kladen na jeden ústřední nástroj a jeho zasazení do hlukového podkladu, často majícího monotónní, až strojový charakter. Přestože se nejedná o písničkové pásmo, ale improvizované plochy, MCH Band zde dociluje opět své neopakovatelné stísněné atmosféry, především ve skutečně geniálních „…nejlépe poznáš přítele…“ a Každej je jinde. Svým neotřelým a originálním pojetím se tento sestříhaný živý záznam ze čtyř koncertů pořízených na přelomu let 1984 a 1985 na různých místech Československa klidně může měřit s tehdejšími nahrávkami takového Chrise Cutlera či Freda Frithe.
90%

Gorleben
6 skladeb / 42:58
Na albu Gorleben z roku 1986 se MCH Band vrací k „písničkovému“ formátu. Jako zvukový podklad jsou sice stále voleny smyčky – opět hodně temné až brutální, stylově však jde o jakýsi návrat ke Krokodlaku. Chadima je ale už o pěkný kus dále, a tak jeho tísnivé, repetitivní rytmikou orámované skladby zní už daleko přesvědčivěji a dotaženěji. Sahá opět po Wernischových textech, ale čerpá i z překladů německého básníka Jürgena Fuchse, takže posluchač je opět nemilosrdně vtažen do imaginárního světa plného absurdity a úzkosti. Z písňového pásma na jednu stranu lehce vybočuje takřka mišíkovsky baladická Solo una ceca canzona d'amore, z druhé strany pak eponymní Gorleben, ponurá monolitická skladba plná mrazivých varhanních smyček, pomalých řezavých rytmů a skvěle vygradované atmosféry včetně dech beroucího Fuchsova textu, týkajícího se podnes velmi palčivé problematiky jaderné energie. Především díky tomuto přes dvacet minut dlouhému monumentu jde opět o výborné album, přestože nedrží až tak dobře pohromadě jako předešlé projekty.
80%

Es reut mich f…
11 skladeb / 76:34
Album Es reut mich f… je posledním albem celého boxu a zároveň nahrávkou, která uzavírala předrevoluční epochu vývoje MCH Bandu. Chadima rozšířil zvuk kapely o syntezátory, sám využívá mnohem více sólové kytary, která zde více než vyvažuje jeho neodmyslitelný saxofon. Nahrávce opět dominují temné a dusivě sevřené nálady, i když tentokrát jsou minimalistické sekvence skvěle vyváženy silnými melodickými motivy, naopak dříve četně využité smyčky jsou obsaženy v daleko menší míře. Chadima opět vsadil na Wernischovy texty, tentokráte si však vybral jeho německy psanou poezii, což ve své době vyvolávalo mnoho odporu i z řad některých příznivců kapely. Její zapojení se však jeví více než logickým krokem, již vzhledem ke zmiňovaným asociacím směrem ke Kafkovi či Meyrinkovi. Jako pověstnou třešničkou na dortu zapůsobí zařazení živé verze klasiky českého undergroundu – písně Papírový aPsolutno z repertoáru Dg307. Na rozdíl od Gorlebenu tak celé album drží až neuvěřitelně dobře pohromadě a oplývá velmi hutným, v dobrém slova smyslu takřka monumentálním soundem. Dá se říci, že Chadima na Es reut mich f… dosáhl svého uměleckého vrcholu, a natočil skutečně jakéhosi svého pomyslného Sgt. Peppera. Dokonce si troufám tvrdit, že se jedná o nejlepší domácí alternativní nahrávku všech dob.
100%

Závěrem jen několik doplňujících faktografických informací, určených především pro sběratele Chadimovy tvorby. Jak jsem již zmiňoval, z celé šestice alb MCH Bandu vyšla před listopadem 1989 všechna na Chadimově samizdatové značce Fist Records, kromě alba Feeling Fine in 1984Well pak počátkem devadesátých let i na CD-nosičích - Krokodlak, Jsme zdrávi a daří se nám dobře, 198Four Well? a Gorleben pod názvem MCH Band 1982-1986 prostřednictvím dnes již dávno nefunkčního labelu TomK, Es reut mich f… péčí vydavatelství Globus Music (původně jako vinylové dvojalbum, posléze v CD podobě). Z těchto edicí však byl v kompletní podobě realizován pouze Krokodlak a Jsme zdrávi a daří se nám dobře. Již jen z tohoto důvodu je toto remasterované vydání, za jehož základ byly použity původní nahrávky, určitě velkým sběratelským přínosem. Vždyť kromě několika desítek vteřin prvního pořadu 198Four Well?! zde máme konečně k dispozici předlistopadový materiál MCH Bandu v naprosto kompletní podobě, navíc jednotlivá alba v podobě digipaků jsou opatřena replikami původních kazetových edicí po dobrém vzoru rekapitulačních boxů Art Bears nebo This Heat. Zkrátka po dlouhé době se vydavatelství Black Point Music povedl ediční počín, který lze bez okolků nazvat událostí roku.

- Igor Nováček, www.freemusic.cz

MCH Band 1982-1989
Black Point Music 2007

Osmdesátá léta byla pro Mikoláše Chadimu nelehkým, ale zároveň neobyčejně produktivním obdobím. V atmosféře neustálých zákazů byl nucen vzdát se stabilní kapely. Sestavoval tedy krátkodobé formace, vystupující většinou pod různými pseudonymy. Nahrávky Chadima pořizoval samozřejmě podomácku, ale se slušnými technickými výsledky; vydával je pak na samizdatových kazetách pod hlavičkou MCH Band.
Nejstarší kazetou je Krokodlak (1982), jednorázový projekt se členy Švehlíku. Následující nahrávka - Jsme zdrávi a daří se nám dobře - má ještě temnější a expresivnější zvuk, umocněný trombonem Vladimíra Dědka. Stejně jako v případě Krokodlaka jsou zařazeny dvě verze pořadu: propracovaná domácí nahrávka plus syrovější a energičtější záznam koncertu.
Vystoupení na festivalu v Ostrově nad Ohří v říjnu 1984, obsažené na disku Feeling fine in 1984well, se stalo počátkem experimentální fáze MCH Bandu, divokým improvizacím na podkladě magnetofonových smyček. Strukturovanější, ale stále velmi radikální pokračování vyšlo na 198Four Well? (1985), další kazeta Gorleben (1986) se vrátila k písňové formě. Nejznámější se stala nahrávka Es reut mich f... (1988), postavená na německých textech Ivana Wernische. S tímto repertoárem totiž mohl MCH Band od začátku roku 1989 normálně koncertovat a roku 1990 jej vydal jako svou první desku.
Šestialbum, z něhož více než třetina vychází na CD poprvé, je doplněno obsáhlou přílohou. Editor a vydavatel Oldřich Šíma odvedl výbornou práci.

- Jaroslav Riedel

Mikoláš Chadima se starým i novým obsahem

Tak MCH Band nám již slaví čtvrtstoletí! A právě při této příležitosti vychází u firmy Black Point Music na šesti CD výpravý prakticky vyčerpávající komplet archívů z „totalitní éry“ proměnlivé kapely z let 1982 – 1989 s lakonickým poditulem 25th Anniversary Edition a konečně i dlouho očekávaná novinka Nech světlo dohořet, Kateřino.
Část dodnes nepřekvapivě nadčasových „vykovávek“ vyšla sice již v našich luzích a hájích na počátku devadesátých let minulého století jednak coby album Es reut mich f… či na 2CD MCH Band 1982 – 1986, ale tepve teď se dostáváme k odkazu jedné z největších ikon české alternativní scény v plné šíři. Hned první disk s programem Krokodlak nabízí úchvatné srovnání studiové a koncertní verze a dává tak nahlédnout do lůna Mikolášovy flexibilní duše kongeniálního skladatele, improvizátora a bandleadra. Další opus Jsme zdrávi a daří se nám dobře pak jednoznačně reflektuje schizofrenii sorelovské reality a ukazuje, že Mikoláš opět postoupil o krok dál a „vymanil“ se ze stínu jinak úžasné poetiky svého předcházejícího působení v souboru Extempore.
Zcela inovátorským počinem je pak stříbrný kotouč číslo 3 s názve Feeling Fine in 1980Orwell, který v dávnověku vyšel pouze v Itálii a je zde navíc doplněn úžasným bonusem v podobě čtyřiatřicetiminutové improvizace se smyčkami, kde protagonistu doplňují dnes na světové improvizační scéně etablovaný „hračičkář“ Martin Klapper a jeho dlouholetý souputník Jindřich Biskup či vokalistka, trumpetistka a klarinetiska Yveta Kratochvílová. Tady bych si jenom mírně rejpnul do textu v bookletu, protože bych zmiňované hudebníky nebral jako o celou generaci mladší.
Rok 1984 nepatřil v historii naší rockové a především v tomto žánru experimentálně založené scéně k těm nejšťastnějším a stihomam předgorbačovské pěrestrojky byl cítit doslova ve všech oblastech. To vše dokonale odráží čtvrtý kompakt se signifikantním titulem 198Four Well? Ovšem i tíha doby – jak tomu mnohdy bývá – vybičovala Mikoláše tehdy k maximálními výkonu. Následující temné dílo Gorleben (které zde vychází v původní verzi) vzniklo v období glasnosti a snad i díky tomu mělo možnost dát prostor jakémusi „disidentskému internacionalismu“. Texty východoněmeckého zakázaného básníka Jurgena Fuchse dokonale souzní s temnými kompozicemi. Závěrečný disk tohoto fenomenálního boxu patří elektronikou zasaženém opusu Es reut mich f…, který se zde objevuje v nové (ale de facto původní) mutaci, kde oproti globusovskému LP najdeme tři skladby ve zcela jiných verzích, z nichž jedna je dokonce o cca 6 minut delší.
Nabízí se i nenbízí srovnání s kompletními nahrávkami Plastic People Of The Universe – ale suma sumárum je to úplně jiná pohádka. Jasně se ukazuje, že Mikoláš šel vždy svou vlastní cestou a výrazy „underground“ a „alternativa“ mají sice sice možná leccos společného, ale přesto jde o dvě rozličné „kategorie“. Navíc je při pozorném poslechu výročního šesticédečka zcela evidentní, jak Chadima ovlivnil naší nonkonformí scénu od svých počátků až do dnešních dob. A netřeba připomínat, že se k němu neustále hlásí opravdu hodně muzikantů.
Aktuální album má pochopitelě „vylehčenější notu“, známky vyklidnění a jakýsi nostalgický esprit, což platí i o verších básníka Ivana Wernische, ale ten (možná lehce nenápadný) osten tu rozhodně nechybí. Mikoláš zde navíc umocňuje svou zkušenost s jazzovými muzikanty, což podporuje mimo jiné trombón Jana Jiruchy (nástroj, který ovšem používal ve svých projektech i v bigbítovém soundu). Za zmínku stojí jistě také skvostné vokály Sylvie Krobové a Markéty Puršové. Nicméně náš „praotec alterantivy“ nezapře své kořeny a vrací se ve zvláštních astronomickým spirálách kamsi ke své prapodstatě, ale prokazuje i schopnost posouvat se dál, aniž by nutně musel podléhat módním trendům. Aranžuje své skladby v nových souvilostech a přesto i tak, jak to mají rádi „staromilci“. Tenhle opus oproti třeba až zbytečně prvoplánově kousavému Karnevalu má vlastně mnohem větší výpovědní sílu ohledně naší současnosti, kde je sice potřeba bojovat, ale také naslouchat jeden druhému. Vnímám ho jako celek a rozebírání jednotlivých skladeb rád přenechám jiným. Je to „pohodička“, která vám ale nedá jen tak spát.
A co je možná úplně nejdlůležitější. Mikoláš Chadima je člověk hluboce morálního charakteru, který v sobě spojuje revoltu a výbušnost s nesmírnou vnitřní pokorou a citovostí a pozitivní pesimismus s kritickým enthusiasmem. A toto krédo si nese opravdu celý život a na jeho hudbě je to bezesporu znát.

- Petr Slabý

Mikolášská nadílka

Koncertem v pražském Divadle Archa oslavila v neděli 9. prosince pětadvacet let existence kapela MCH Band, založená a dodnes kočírovaná jednou z klíčových osobností české alternativní hudby Mikolášem Chadimou. Obdivuhodně aktivní skladatel a multiinstrumentalista si v devadesátých letech vyzkoušel spolupráci s jazzmany i nadžánrovými hudebníky Pavlem Fajtem či Pavlem Richterem, největší prostor pro uplatnění svých hudebních představ ale vždy nacházel ve své „domovské“ skupině.
Na čtvrtstoletí MCH Bandu nezapomnělo dvorní vydavatelství kapely, firma Black Point, která pro Chadimovy příznivce nachystala hotové hody. V reprezentativním šesticédéčkovém kompletu shrnula tvorbu skupiny v letech 1982–1989, počínaje remasterovanou podobou nahrávky prvního koncertního programu Krokodlak až po album Es reut mich f..., díky těsně porevolučnímu vinylu firmy Globus zřejmě nejznámější snímek souboru. Hodnotu boxu, jehož jednotlivé položky jsou uloženy v digipacku s obalem vycházejícím z původního vzhledu samizdatových kazet, ještě zvyšují dosud nepublikované verze různých skladeb a hutný buklet s texty písní, řadou archivních fotografií a dalšími informacemi.
Komplet totalitní tvorby minulým režimem vždy důsledně přehlížené až potírané kapely však není jen hrdým pohledem zpět – tím, že Chadima vždy důsledně rezignoval na jakékoli dobové trendy, vytvářel hudbu zcela nadčasovou, kdykoli a kdekoli přístupnou publiku naladěnému na obdobnou, nonkonformní vlnu. Takové posluchače nemůže nechat chladnými ani novinka MCH Bandu, jež byla rovněž pokřtěna a premiérově koncertně uvedena v Arše. Album Nech světlo dohořet, Kateřino přináší poněkud nový sound (trombón Jana Jiruchy, ženské vokály Sylvie Krobové a Markéty Puršové, současněji znějící zvukové smyčky), jenž ale jen umocňuje náboj Chadimovy hudby a temnotu textů jeho dlouholetého spolupracovníka, básníka Ivana Wernische. Přesto je to na poměry MCH Bandu až překvapivě přístupná nahrávka – jako by chtěl Chadima po letech „pootevřít dveře“...

- Milan Šefl

7. prosince 2007

MCH Band v luxusní edici

V neděli 9. prosince oslaví v pražském divadle Archa čtvrtstoletí činnosti skupina „kmotra“ české alternativní hudby Mikoláše Chadimy.
Nedělní koncert v pražské Arše doprovodí křest a premiérový prodej hned dvou nových artefaktů, které se k MCH Bandu vážou: luxusně vybavené edice šesticédéčkového boxu, shrnujícího tvorbu kapely mezi lety 1982-1989, a zcela nového alba Nech světlo dohořet, Kateřino.

Poslech jako dobrodružství
Šest disků archivního boxu, z nichž každý je uložen v digipacku, graficky vycházejícím z úpravy původní samizdatové kazety, vydané Chadimovou „firmou“ Fist Records, doprovází obsáhlý booklet s texty písní, dobovými fotografiemi a popisem historie vzniku té které nahrávky. Podobně koncipovaný komplet vydala už v roce 1992 na 2CD s názvem MCH Band 1982-1986 dnes již neexistující firma TomK. Nynější edice je rozšířena o projekt Es reut mich F..., jenž byl na vinylovém dvojalbu prvním oficiálně vydaným Chadimovým nosičem po roce 1989, ale také o řadu bonusů a nesestříhaných verzí některých skladeb.
Samotný poslech nahrávek je pro fanouška (zdaleka nejen české) alternativní hudby velkým dobrodružstvím. První program MCH Bandu Krokodlak z roku 1982 svým syrovým rockem přímo navazuje na vrcholnou éru předchozí kapely, kterou Chadima vedl, totiž Extempore. Tato podoba ještě doznívá na o rok mladším projektu Jsme zdrávi a daří se nám dobře (na němž autor poprvé zhudebnil verše básníka Ivana Wernische, který je jeho uměleckým partnerem dodnes), začíná se zde už ale projevovat Chadimova záliba v práci s magnetofonovými smyčkami a s plně improvizovanou hudbou. Ta se dostává v ještě větší míře ke slovu na dalších dvou discích Feeling Fine In 1984Well a 198Four Well?. Zvláště závěrečný track prvně jmenovaného disku, v němž se MCH Band představuje v zcela odlišném obsazení než na všech ostatních, prezentuje na více než půlhodinové ploše ryzí improvising, jehož průkopníkem na české scéně byl Chadima spolu s dalšími hudebníky už o pár let dříve v rámci projektu Kilhets. A dlužno dodat - je to hudba skutečně pro silné nátury.
K méně rozvolněnému - s trochou nadsázky řečeno „písničkovějšímu“ - hudebnímu tvaru se MCHBand vrátil v roce 1986 v programu Gorleben, textově inspirovanému kromě již tradičního Ivana Wernische básněmi východoněmeckého disidentského básníka Jürgena Fuchse, k jehož tvorbě se Chadima ještě vrátil v roce 2002 na tematickém albu Tagesnotizen. Právě v hudebním cyklu Gorleben můžeme poprvé vystopovat prvky výrazu, který je pro MCH Band příznačný víceméně dodnes. Ten Chadima ještě více rozvinul na albu Es reut mich F..., svém prvním díle, které vešlo v obecnou známost rockových posluchačů - jednak proto, že se MCH Bandu podařilo jakoby zázrakem na začátku roku 1989 získat povolení k profesionální činnosti, jednak proto, že s úspěšným a umělecky mimořádně působivým programem, jehož většinu po textové stránce tvořily Wernischovy básně psané v němčině, kapela vystupovala v „nových poměrech“ až do roku 1993.

- ONDŘEJ BEZR

Velké ohlédnutí přední osobnosti alternativní scény
VYŠLO NOVÉ ALBUM MIKOLÁŠE CHADIMY A VÝBĚR Z TVORBY SKUPINY MCH BAND Z 80. LET

Současně s novým albem Mikoláše Chadimy Nech světlo dohořet, Kateřino (Black Point, 55:10) vyšla na konci roku i kolekce šesti CD zachycující tvorbu jeho MCH Bandu v letech 1982 až 1989, tedy z dob totality. Box MCH Band (Black Point, 6 hodin 35 minut), vydaný k čtvrtstoletí existence kapely, potvrzuje výjimečný talent Mikoláše Chadimy, jenž patřil k evropské špičce alternativní hudby.
Ne náhodou Chadima ještě jako člen Extempore vystoupil v Londýně a s předními představiteli anglické alternativní scény v čele s bubeníkem Chrisem Cutlerem odehrál skladby z programu kapely Extempore Velkoměsto. Teprve vlastní MCH Band však plně ukázal jeho tvůrčí potenciál. Chadima reagoval na aktuální trendy, aniž by přitom ztratil vlastní rukopis. První neoficiální album Krokodlak se ještě neslo v duchu alternativního rocku s občasnými reminiscencemi progresivního rocku.
Už následující program Jsme zdrávi a daří se nám dobře, který je v boxu zastoupen ve studiové i syrovější živé verzi, ale představoval mílový krok vpřed. Přinášel silný vyzrálý materiál, kde chmurná hudba souzněla s temnými Wernischovými verši odrážejícími bezútěšnou realitu, které byly v podání MCH Bandu působivější než v interpretaci undergroundových Plastic People. Chadima však zašel ještě dál v orwellovských projektech. Protože tlak režimu ještě zesílil, takže nebylo možné, aby dál vedl kapelu, začal experimentovat s předtočenými pásky i smyčkami a věnoval se improvizaci. Přiblížil se tak nejen improvisingové scéně newyorského downtownu, ale také industriálu, protože jeho smyčky byly hlukové.
Návrat k pevnější písňové formě na albu Gorleben však nebyl krokem zpět, ale snahou o zúročení experimentů v další oblasti. Kruh se uzavřel až na dvojalbu Es reut mich f, které po listopadu vyšlo i oficiálně. (V uvolněnějším období už mohl Chadima častěji hrát a nehrozily zátahy, takže si mohl dovolit na koncertech využívat i bicí.) Také tato deska přinášela novum, a to německé texty.
Dobře sestavený komplet, v němž jsou zahrnuty všechny podstatné nahrávky a není rozmělněn balastem nekvalitních záznamů, ukazuje potenciál předního představitele tehdejší alternativní scény, která je v poslední době opomíjena, přestože v 80. letech byla významnější než underground. Měla větší vliv a mohla se vyvíjet, protože její představitelé nebyli zcela zbaveni možnosti vystupovat. Restrikce přitom paradoxně nutily tvůrce hledat nové formy vyjádření.

Alex Švamberk

Prvních sedm let čtvrtstoletí MCH Bandu

Pětadvacet let existence skupiny je obvyklým důvodem k ohlédnutí. Dvě dekády skupina Mikoláše Chadimy před pěti lety oslavila vynikajícím koncertním 2CD se spoustou hostů z řad bývalých členů (nelze nedoporučit coby úvod či best of), oslavy konce roku 2007 se nesly ve znamení křtů – kromě nového studiového alba Nech světlo dohořet, Kateřino spatřil světlo světa box šesti CD mapující tvorbu Mikoláše Chadimy a spol. před rokem 1989. Za oběma vydavatelskými počiny stojí značka Black Point.

Černý box MCH Band 1982-1989 je vydavatelským počinem, na který zájemci o hudební minulost klíčové osobnosti české alternativní hudby dlouho čekali. Šest programů, které MCH Band připravil před listopadem 1989, bylo dosud v úplné verzi vydáno jen na kazetách Chadimova samizdatového labelu Fist Records a v očesané podobě na 2CD MCH Band 1982-1986 (1992) na značce TomK. Lepenková krabice, šest digipacků, čtyřicetistránkový booklet a zdařilý remastering konečně daly dohromady důstojné ohlédnutí.

Nazývat Mikoláše Chadimu „praotcem české alternativy“ je posledních pár let oblíbené klišé. Co se za ním skrývá? Chadima byl jedním z nejvýraznějších protagonistů nezávislé hudební scény kolem Jazzové sekce, pořadatelky Pražských jazzových dnů. Experimentální rockové skupiny, které na PJD vystupovaly, začaly být v souladu s děním na západní hudební scéně nazývány alternativními, což byla také značka, která tyto skupiny, snažící se působit na „oficiální“ scéně, odlišovala od undergroundu, který byl po soudním procesu a uvěznění některých svých protagonistů odsouzen k působení v úplném podzemí. Bez možnosti získat tzv. zřizovatele byly undergroundové skupiny nuceny vystupovat pouze na soukromých akcích a i to za značného rizika.

Dalším důvodem pro Chadimovu „přezdívku“ jsou pak určitě jeho vzpomínky vydané brněnským Hostem pod názvem Alternativa. Je to čtení poučné i nadmíru zábavné a, jak se zdá, dočká se pokračování.

A přece jen ještě trocha historie: Mikoláš Chadima se po působení v tancovačkových kapelách přidal k Zapppou ovlivněné skupině Elektrobus, kde hrál mimo jiné s kytaristou Pavlem Richterem a bubeníkem a perkusistou Vlastimilem Markem, s nimiž se jeho cesty ještě několikrát protnuly. Po rozpadu Elektrobusu se přidal k Extempore, rockové sestavě kolem písničkáře Jaroslava Jeronýma Neduhy, s níž připravil několik „rockových operetek“ v čele s legendární Milou čtyř viselců. Po Neduhově odchodu přebírá velení skupiny, kterou od dlouhých bigbítových pásem odvede až k expresivnímu výrazu závěrečného programu Velkoměsto a v roce 1981 rozpustí. A zde začíná náš průlet znovuvydanými archiváliemi.

KROKODLAK

Plán odpočinout si po hektických posledních letech stále populárnějšího Extempore Chadimovi nevyšel. Objevila se nabídka odehrát turné. Chadima postavil kapelu, v níž působili členové tak trochu konkurenční skupiny Pavla Richtera Švehlík. Po změně sestavy došlo i na změnu názvu skupiny – přes MCH post Extempore Band až k dnešnímu MCH Bandu. Vzhledem k tomu, že tou dobou ale zuřil hon na „novou vlnu se starým obsahem“, Mikoláš Chadima podepsal Chartu 77 a jeho jméno se v roce 1983 octlo na seznamu zakázaných (tzv. „hitparáda režimu“; dosud tam byly jen názvy skupin, v nichž hrál), koncertovalo se beztak často pod „krycími“ a „jednorázovými“ jmény: Na pomoc lektorům, V dobré partě se nikdo nevymlouvá, 3sts, Alfréd Startka, Karel Štětka junior… byla to v osmdesátých letech běžná praxe a hojnost publika chodila na koncerty s nadějí, že uslyší tu skupinu, která se jim naposledy tak líbila pod jiným názvem.

Jak se zdá, co dekáda to nástup nové generace hudebníků s novými výrazovými prostředky – na začátku desetiletí se styl ustaví, na konci se dostanou do popředí experimenty, fůze a „odchylky“. V šedesátých letech to u nás byl beat, počátkem sedmdesátých jazzrock a alternativní skupiny snažící se o jiný pohled (Extempore, Stehlík), počátek osmdesátých let patřil opožděnému nástupu punku a nové vlny. Protagonisty této tzv. pražské grotesky (Garáž, Plyn, Máma Bubo, Krásné nové stroje) ale Chadima a spol. nikdy nebyli. Extempore sice bylo možná úplně první skupinou, která v Čechách hrála punk, jednalo se ale jen o krátkodobou stylizovanou kratochvíli. A Chadima nyní pracoval a tvořil z ústraní zabývaje se jen a jen rozvíjením vlastní tvůrčí estetiky. Nikdy už nestavěl na vnějších vlivech (srovnejme s desítkami napodobovatelů neue deutsche Welle, minimalistického diska či reggae v téže době) a stopy jeho současného rukopisu nalezneme poprvé právě v programu Krokodlak.

Pět ze šesti písní alba si Chadima sám otextoval, výjimku představuje Tolkienův Hobit, kterého MCH Band hraje dodnes. Textař Chadima „má zkrátka tu smůlu, že co na srdci to na jazyku“ (abych citoval nadpis rozhovoru, který jsem s ním pro HV vedl před několika lety) – občas jsou jeho texty kostrbaté či rýmově nedotažené, jindy příliš prvoplánové (viz Peklo). Chadimu zajímá, co se děje kolem něj a coby textař je na české rockové poměry možná až příliš angažovaný. V titulní písni alba ale vytvořil klenot po stránce hudební i textové – příběh inspirovaný pronásledováním písničkáře Vlastimila Třešňáka v rámci estébácké akce Asanace (s cílem donutit nepohodlné představitele disentu mnohdy i za pomoci mučení k vystěhování z ČSSR) je odvyprávěn civilně, s lehkým nádechem soucitu a strachu. Dvanáct minut neměnného rytmu se spoustou přelétávajících ruchů je zakončeno magnetofonovou smyčkou – médiem, kterým se Chadima bude v pozdějších letech soustavně zabývat.

JSME ZDRÁVI A DAŘÍ SE NÁM DOBŘE

Na albu (nyní už o albech díkybohu můžeme mluvit a nemusíme se utíkat ke kostrbatým spojením „kazetové album“ apod.) Jsme zdrávi a daří se nám dobře, které vzniklo v roce 1983, tomu tak ale ještě není. MCH Band je proklatě živý a hraje v něm třeba pozounista Vladimír Dědek, baskytaristé Luboš Fidler a Jan I. Wünsch (Hudba Praha), bubeníci Petr Kumandžas (později Babalet, Půlnoc, nyní řádí s baskytarou a plastickými brouky z vesmíru coby Jolly Joker) a František Skála (později Tvrdohlavý principál Malého tanečního orchestru Universal), casio obsluhoval jeden z prvních zpěváků Garáže Tomáš Volák.

Hlavním objevem však byl Ivan Wernisch, jehož básně od té doby Chadima nepřestal zhudebňovat. Díky jeho stručně načrtnutým situacím, persiflážím, temnému grotesknímu humoru a specifické kráse nalézané na neočekávaných místech se i Chadimova hudba mohla ponořit do značnějších hloubek. Považte: album je nazváno podle věty, jíž byli vězňové koncentračních táborů nuceni psát domů svým rodinám, na obalu je fotografie popravy účastníků rumburské vzpoury (protiválečné povstání českých vojáků v květnu 1918), Wernischova poezie však mluví jakoby o něčem trochu jiném, k celkovému vyznění alba přispívá neprvoplánově a groteskně. Písně Procházka kolem pivovaru a Prasinec (oba texty přibližně ve stejné době zhudebnili i Plastic People) pronikly i do pozdějšího repertoáru skupiny, pozoun Vladimíra Dědka, který s Plastic People později působil, je v duu s Chadimovým saxofonem divokým druhým hlasem temnější barvy. Ve svých pamětech Chadima tento program označuje za to nejlepší, co kdy vytvořil. Možná by z odstupem času a po dalších prácích měl jiný názor, troufám si ale tvrdit, že Jsme zdrávi a daří se nám dobře je pro vývoj stylu MCH Bandu klíčovým dílem.

Na kazetě Fist Records bylo album šířeno v živé verzi. Zkrácenou verzi z domácího studia šířila na kazetě Feeling Fine In 198Four Well italská značka Old Europa Café, která kdysi vydala také kompilaci české (plus minus) nové vlny s názvem Czech! Till Now You Were Alone a nyní se zabývá především lehce kýčovitým mystickým ambientem. Na druhé straně kazety byla téměř čtyřicetiminutová improvizace 198Four Well?! Přepis této kazety tvoří třetí disk blackpointovského kompletu, k experimentům orwellovského roku se dostaneme v další kapitole.

198FOUR WELL?

Zatímco Krokodlak a Jsme zdrávi a daří se nám dobře vyšly na 2CD vydavatelství TomK v kompletní verzi, Chadimovy experimenty s improvisingem a přednatočenými páskami máme příležitost slyšet v celkové podobě až teď.

V roce 1984 byl Mikoláš Chadima zaměstnán prací na svých memoárech, proto nepočítal s komponováním nového programu. Rozpomněl se ale na své působení v improvizační skupině Kilhets, kterou založil někdejší bubeník Stehlíku Petr Křečan (přečtěte si název Kilhets pozpátku). Kilhets hráli v maskách a na osmi koncertech se v nich vystřídali například Pavel Richter, František Skála, Miroslav Šimáček či bratři Cajthamlové z punkové Energie G.

Nyní se Chadima rozhodl pro kombinaci improvizované hudby s přednatočenými pásky (smyčkami) a Wernischovými texty. Důležitými protagonisty proměnlivé sestavy byli Pavel Turnovský obsluhující magnetofony, perkusista Vlastimil Marek a dvojice Jindřich Biskup (saxofon, baskytara, bicí nástroje, klarinet) a Martin Klapper (saxofon, zpěv, bicí nástroje), kteří si později vydobyli improvizátorskou slávu ve světovém měřítku. Koncert druhého z nich s Eugenem Chadbournem jsme v roce 2006 mohli vidět na Stimulu. O dlaší dechy, ruchy a bicí se starali jan Limburský a Yveta Kratochvílová.

Hudba je to oproti detailně komponovaným předchozím programům poměrně apokalyptická, rytmickou stránku tvoří především nekonečné repetice smyček, free hraní, ruchy a řev se nad ní proplétají místy až s intenzitou industriálu, umí však i působivě ztišit – viz Turnovského preparovaný klavír. Texty Vylezl do třetího patra, Nejlépe poznáš přítele a Od té doby jsou Wernischovy, Chadimova Každém jinde navazuje na sloganovité texty, které psal v závěrečné fázi Extempore. Beseda je nahrávkou jakési rozhlasové nebo televizní stranické diskuse o tom, jakou hudbu by měli „ti mladí“ dělat.

GORLEBEN

Tolik úvod básně Gorleben Jürgena Fuchse, východoněmeckého disidenta, který byl STASI donucen odejít do Západního Německa, kde zemřel na následky ozařování při výsleších. Dva jeho texty najdeme na albu Gorleben, kromě zmíněné ještě Lež. Když se Chadima s Fuchsovými texty seznámil, neznal jméno jejich autora; to zjistil až mnohem později a před básníkovou smrtí se s ním ještě stihl setkat. V roce 2002 také připravil na Fuchsovy texty zdařilé album Tagesnotizen, na němž najdeme i verze skladeb z Gorleben.

Album pokračuje tam, kde skončilo Jsme zdrávi a daří se nám dobře, je proti němu ale výrazně prodchnuto melancholií a elegantním smutkem – viz již zmíněná Lež, jemně zhudebněný povzdech o snadnosti přistoupit na výše jmenovanou. Úvodní Milosrdný Samaritán na Wernischův text sice pokračuje v pitvorné linii starší tvorby, závěr, jednadvacetiminutová titulní skladba pracuje se zpěvem velryb, cellem, kytarovým brumem a bílým šumem a z jejího popisu rozehnání demonstrace protijaderných aktivistů cítíme pouze smutek. Studiová nahrávka byla dokončena dva dny po černobylské tragédii.

ES REUT MICH F…

S uvolňováním komunistického režimu jako by se uvolnila i Chadimova tvorba – zhudebnil německé texty Ivana Wernische (plus jednoho neopakovatelně melancholického Fuchse) a víceméně ustanovil instrumentální složení svých sestav až dosud (i když v současné době hrává s hosty): jeho zpěv, kytaru a saxofon doplňuje baskytara, bicí a klávesy. I pokud jde o kompoziční stránku, znamenal rok 1988 „začátek současnosti“ MCH Bandu. Es reut mich f… stihlo v vyjít na kazetě, v roce 1990 je ale pohotově vydal Globus na vinylovém dvojalbu. Pozdější CD verze místo Fuchsovy Nein, ich werde nicht aufgeben nese coververzi Papírovýho absolutna z dílny DG 307. Na přítomné reedici jsou zmíněné skladby obě, díky čemuž bylo trochu narušeno pořadí skladeb, na něž jsem z vinylů zvyklý. Ale možná jsem v tomto směru přecitlivělý – Es reut mich f… totiž považuji za absolutní vrchol Chadimovy tvorby. Jednoduchá instrumentální sestava nevytváří efektní ruchy a ozdoby a maximálně soustředěně a úsporně hraje táhlé melodie. V popředí zde jasně stojí osoba skladatele, instrumentalisté spolehlivě obstarávají potřebné. Improvizace není na místě. Slyšme vrcholy alba Tag um Tag a makarónskou Konečně večer.

Poetické a humorné texty díky své němčině v některých hudebních publicistech svého času vyvolaly chrlení metafor o marši německých vojsk pražskou dlažbou apod. Jak se zdá, se německo-českým slovníkem pánové tehdy do styku příliš nepřišli. „A přitom jsou ty texty taková prdel“, nevěřil nedávno vzpomínající Chadima. Přidám tedy překlad výše citované Bestie: Pan farář / coby motocyklista / po břehu / táhne kufr / s nějakým jiným knězem / bestie. Apokalyptické, což?

Dobře nastartovaná profesionální kariéra skupiny byla v roce 1992 zpomalena táhnoucím se soudním případem Chadimovy manželky Marty, od té doby MCH Band koncertuje pro úzký okruh stálého publika a sem tam vydá album v hudebních mantinelech navazujících na Es reut… Zaplněná Archa při výročním koncertu ale ukázala, že oddaných posluchačů má Mikoláš Chadima stále dost.

Petr Ferenc


Toto zboží bylo přidáno do katalogu dne: Úterý 04. prosinec 2007.
| |
Copyright © 2005-2007 Intimate Arts. Powered by Zen Cart, Logo 4 x 4 - 1 © 2005 Karel Haloun
Tuto e-prodejnu provozuje Black Point music - Oldřich Šíma, Vítkova 13, Praha 8, 186 00. IČO 16492960, DIČ CZ5906120451