TLESKAČ:

Ska z Česka

TLESKAČ POŠKÁDLILI ČESKÉ SKA

Recenze nové desky Tleskače ať se lehce zhulena skankem jemně drcena potácí ve stylu zvaném „ska“.

Tle(ska)č pokračuje v tradici kapel hrajících styl ska, které se do svého jména snažili vpašovat tři magická písmenka označující tolik uctívaný styl. Vždyť už máme Skaos, Skalariak, Skatalites… Tleskač na svém albu, které vyšlo pod hlavičkou Black Pointu, jenž má „skáčkových“ kapel ve svém katalogu jako šafránu, doslova demonstruje svůj hudební styl. Plzeňská kapela čítající deset členů tu ve čtrnácti skladbách předvádí svou rockovou rytmiku, ale přesto tolik podepřenou dechovou sekcí a vokály. Oproti stylově podobným Fast Food si Tleskač s reggae rytmy hraje méně, není natolik věrný stylu, snad ani jako slovenští Polemic. Tleskač upřednostňuje svižnou rockovou linii a vtipné prosté texty podobné partě Sto zvířat. Ta už ale dávno za absolutní jedničku ska stylu u nás neplatí, na záda jí dýchají právě takové soubory jako je Tleskač – bokovka recesistů ze sdružení Požár mlýna, která samotné sdružení předčila. Alespoň mimo západní Čechy.

Tleskač se poprvé představil v červnu 2001 v plzeňském Divadle Pod lampou. Od té doby je všude vítán a objevuje se i na velkých festivalech, například v Trutnově minulý rok, kde sklidil veliký úspěch a ačkoli nehrál „za tmy“, dosáhl ovací a energie jako velmi oblíbený Kolotoč. Z těchto dob vyšla i zatím poslední deska Tleskače, záznam koncertu z plzeňského Divadla Pod Lampou. I tu se Tleskač snažil obejít pravověrné pojetí ska, stejně jako na albové novince pojmenované Ska z Česka. A jaký pohled na „ska z Česka“ nabízí samotná kapela? „Původní kořeny ska sahají daleko, co vzniku týče, ale blíže, než je známo. Museli bychom se totiž podívat do třicátých let minulého století, kdy se ve Stínadlech učil kovářem Milan Tleskač, starší bratranec slavnějšího Jana Tleskače. Jakožto učedník tloukl do rozžhaveného kovu neustále na druhou dobu a při tom si se svým mistrem dnes a denně zpívali lidové a trampské písně. Mistrovi to samosebou připadalo naprosto normální, vždyť tloukl na první, ale Milan byl po čase tak ovlivněn, že už nebyl schopen zpívat cokoliv, aniž by si nepodupával na druhou dobu. Během několika let se Milan zdárně vyučil a po nepříliš vydařeném období způsobeným smrtí bratrance Jana Tleskače a následnou fašistickou okupací staví se Milan na vlastní nohy a rozhoduje se založit Stínadelskou kovářskou akademii – SKA.“

Dvoudobou rytmiku, kterou tedy započal již velký Tleskač, doplňuje desítka z Plzně kytarami, humorem, nadhledem. Nekombinuje natolik punk a reggae jako již zmíněných Sto zvířat, nazveme je spíše rockovou dechovkou s rytmy ska – ačkoli by mohl být punk pro Tleskače domovskou scénou, vzpomeňme na Požár mlýna… Deska Ska z Česka má ještě jednu skvělou výhodu, zachycuje v širokém měřítku (téměř bezchybný zpěv očištěný od mušek, které se v začátkách Tleskače na mikrofon Míry Císlera, Jirky Sýkory a Olgy Konopníkové připlácly, zvuk dechové sekce znějící jako festival nějakých hradebních trubačů a v neposlední řadě dobrý zvuk nahrávky – deska byla nahrána ve studiu 3bees v Praze) sílu koncertního vystoupení, která je z nahrávky přímo fyzicky cítit (to jsme možná přepísk, ale budiž). Tleskačům se deska mimořádně povedla. Kéž by nadhled mohli rozdávat, Chancers a Fast Food, ať mají fanoušků kolik chtějí, by potřebovali kapku jejich polomainstreamové šťávičky.

Toto zboží bylo přidáno do katalogu dne: Středa 25. leden 2006.

Zákazníci, kteří kupují toto zboží mají zájem i o...

ŠANOV 1: Stejný krysy jako kdysi

PUNK FLOID: Blbouni z východu

E!E: E!E

N.V.Ů.: Nikdy nebo navždy

WOHNOUT: Polib si dědu

JAKSI TAKSI: Všechno dobrý