Alternativa
Nemáte nainstalovaný Flash Player Pro správnou funkci stránek je třeba nainstalovat Flash Player. Aktuální verze Adobe Flash Playeru je ke stažení zdarma na stránkách firmy ADOBE

Produkt 149/264

 předchozí 
 Návrat do seznamu 
 další 
NIKL PETR: Nebojím se smrtihlava

X11
NIKL PETR:
Nebojím se smrtihlava

Přidat do košíku:

301,- Kč
Naše cena: 265,- Kč
Ušetříte: 12% z ceny

  • Kat. číslo: BP-0153-2
  • Umělec: NIKL PETR
  • Hudební žánr: alternativa

Vpravdě exklusivní záležitost připravil pro vnímavé výtvarník, divadelník a performer Petr Nikl se souborem Lakomé Barky. Kolekce písniček, které složil spolu s Blankou Laurychovou a otextoval v sobě nezapře rozevlátost umělcovu, která prosakuje skrze ducha dětských říkanek, nezapře v sobě však ani radost z tvorby samé, tolik blízké pábitelům či samorostlým pouličním divadelníkům, mezi které Nikl také bezesporu patří.
Petr Nikl, který mimo jiné připravuje jako hlavní výtvarník také českou expozici světové výstavy EXPO 2005 v Japonsku, zpívá na desce ne nepodobně byvšímu vedoucímu souboru Vltava Robertu Nebřenskému. Aranžérsky a instrumentálně je album velice nápadité, Nikl využívá hudební nástroje neokoukaně a nápaditě. Pohádkově neskutečná atmosféra písniček je podbarvována jemnými pavučinami hudby jakoby vypadlé z kapsy Oldřicha Janoty, Pavla Richtera nebo skupiny Činna.
Na desce hostují manželé Havlovi a další významné osobnosti té části uměleckého světa, která zachraňuje pověst české hudby v zahraničí.
Obal je – jak jinak u samorostlého originálního výtvarníka – rovněž zážitkem. V klasickém CD boxu je složena maska-smrtihlav z tvrdého kartonu, která zároveň tvoří kapsu na CD a na "točíky". Co to je? Překvapení od Petra Nikla, který tvrdí: "Každý si rád hraje. Proto je dobré dát lidem do desky něco, s čím by si mohli hrát…"

Skladem, expedice ihned

@
1.
wma mono (85 KB)
wma stereo (658 KB)
 Pomalí ptáci 		3:11
2.
wma mono (85 KB)
wma stereo (571 KB)
 Zlatí hadi zlatě kadí 		2:42
3.
wma mono (85 KB)
wma stereo (562 KB)
 Brouk 		4:12
4.
wma mono (85 KB)
wma stereo (593 KB)
 Lev 		2:41
5.
wma mono (85 KB)
wma stereo (558 KB)
 Bella 		3:30
6.
wma mono (86 KB)
wma stereo (601 KB)
 Žleb 		2:06
7.
wma mono (85 KB)
wma stereo (496 KB)
 Vetřelec 		4:31
8.
wma mono (85 KB)
wma stereo (663 KB)
 Kámen 		3:32
9.
wma mono (85 KB)
wma stereo (549 KB)
 Čůrám 		3:35
10.
wma mono (85 KB)
wma stereo (645 KB)
 Nebojím se smrtihlava 		3:03
11.
wma mono (86 KB)
wma stereo (553 KB)
 Sáčky 		6:54
12.
wma mono (85 KB)
wma stereo (444 KB)
 Papoušek		2:55

24.12.2004

Nechte se zmást Niklem!

Petr Nikl a Lakomé Barky - Nebojím se smrtihlava Black Point Music
Očekávat od Petra Nikla něco alespoň vzdáleně normálního by bylo jistě bláznivé. Na své první desce se navíc tento dosti podivínský písničkář a performer obklopil dívčím orchestrem a sborem Lakomé Barky. A aby toho nebylo najednou málo, na desce si zahostoval i saxofonista František Kop. Každopádně, kdo už se s tvorbou Petra Nikla někdy setkal, má již nejspíš jasno. Já mohu pouze zprostředkovat první dojmy nezasvěceného.
Hned po první písni jsem měl chuť vyhodit CD do koše. Repetitivní naivní a nesmyslné verše, ani minimalistické rytmy, navozující tantrické nálady sice nebyly vůbec špatné, ale zpěvák nejvíce ze všeho evokoval Ivu Bittovou, ovšem hlasově posazenou o oktávu až dvě níže a bojující s neléčitelnou formou těžké řečové vady. Po poslechu tracku číslo dvě jsem se však rozhodl odpustit Petru Niklovy všechny jeho nešvary. Zlatí hadi zlatě kadí je písnička, která vás i v předvánočním shonu vytrhne z letargie. A tak to pokračuje dál a dál. S železnou pravidelností se tu střídají naprosto šílené a nepochopitelné Niklovy vokálně instrumentální plochy, aby je pak vystřídala krystalická čistota sboru, který před vámi svojí nevinností otevře překrásny mikrosvět, do kterého se utečete schovat, když strasti světa přerostou únosnou míru.
O desce mnohé napoví i velmi originální obal. Temný smrtihlav plný duhových koleček. Temnota a naprostá dětská naivita. Čistá radost ze života. Také nepochopitelnost a samoúčelnost. Údiv i úsměv. Čert aby se v tom vyznal. A to je prý deska jen matným odrazem živých vystoupení. Je těžké hodnotit.
Nebojím se smrtihlava je bezpochyby působivé dílko. S čím ho ale poměřovat? Vymyká se všem kategoriím, se kterými se recenzent běžně setkává. Nezbývá tedy než vyzvat laskavé čtenáře k poslechu In Persona. Nechte se zmást Niklem!

Stefan Segi, freemusic.cz

10.02.2005

Když výtvarníci malují hudbou

[...] Člen umělecké skupiny Tvrdohlaví, spoluzakladatel divadla Mehedaha, autor úspěšné výstavy Hnízda her, originální výtvarník a nezařaditelný hudební experimentátor Petr Nikl dokáže namalovat obraz jedním tahem - a nepotřebuje k tomu štětec ani plátno. Jepice naslouchá Niklovým říkankám „Zvolna se ztrácí, pomalu plavou, pomalí ptáci s pomalou hlavou. Už se nevrací, pomalu plavou, pomalí ptáci s pomalou hlavou.“ Toť vše. A na nezvykle koncipovaném obalu stručná poznámka: „Maska-můra ukrývá 6 rotačních terčíků. Terčíkem prostrčte krátkou tužku a vrťte. Ptáci se rozletí a stopa tužky na papíře zaznamená jejich let.“
Album Nebojím se smrtihlava nahrálo a nazpívalo dítě. Dítě, kterému je možná čtyřiačtyřicet let, jež ale pořád dokáže cvrlikat s brouky „popoháněnými jak listí“, „neví o světě pranic, hopsá si jako zajíc“ a se smrtí se honí jako s motýlkem. „Ten Nikl si snad umí povídat i s vodou v lavóru,“ podivil se Jiří Černý na jednom z improvizovaných koncertů nevyzpytatelného umělce. Vskutku - anebo hrát sáčkem o asfalt, případně zpívat zobáčkem sotva ochmýřeného tvora („ptáčátko mé, mé ptááčáátkóó“).
Plejádu netradičních nástrojů, kalimbou počínaje a ventilátorem konče, podmalovává všudypřítomný dialog basklarinetu Františka Kopa s violoncellem a violou da gamba Ireny a Vojtěcha Havlových. Tento spodní proud - spolu se sborem klecanských maminek a jejich ratolestí vystupujících pod názvem Lakomé Barky - dodává nahrávce jakýsi těžko pojmenovatelný, pohansky panteistický říz. Trocha hravosti, špetka radosti, ale nad vším se ženou zrychlené mraky a pod nohama bublá ponorná řeka. „Panta rhei“, vše plyne, a posluchač si v zajetí zdánlivě bezstarostných říkanek náhle připadá jako jepice, která chce stihnout co nejvíc. Na jedné straně není proč se bát smrtihlava, ovšem na straně druhé - „vítr honí větrníky, semínkama mihotá, furt se trčí vrtulníky, vrtulníky života...“ [...]

Michal Bystrov , Lidové noviny (zkráceno)

08.01.2005

PETR NIKL NEKONVENČNĚ

Když se potrhlý divadelník, performer bez hranic a výtvarník s dětskou duší pokusí natočit album, nemůže to dopadnout jinak, než nekonvenčně a stejně tak potrhle. Petr Nikl není výjimkou. Českou bublinou nekomformní hudby pohnul koncem roku o několik kroků. Svou první desku Nebojím se smrtihlava sám otextoval, ale na hudební složce spolupracoval s Blankou Laurychovou, která je vedoucí souboru klecanských dívek a jejich matek Lakomé Barky. Proto také jeho první deska – kolekce písniček a dětských říkanek – nezapře duši umělce a zároveň radost z tvorby, která je divadelníkům blízká. Pohádkově neskutečná atmosféra písniček je podbarvována jemnou hudbou podobnou Oldřichu Janotovi, Pavlu Richterovi nebo skupině Činna. Je to zvlášntí deska, o které si nejdříve posluchač myslí, že jí nemůže brát vážně. Až po druhém poslechu mu dojde, o co Nikovi jde. Zase jen o hru. To vyjadřuje i samotný booklet desky – je to maska smrtihlava z tvrdého kartonu, která zároveň skrývá cédéčko a kotoučky, se kterými si lze hrát. „Je dobré dát lidem do desky něco, s čím by si mohli hrát,“ říká Nikl. A pro fanoušky připravil ještě jedno překvapení: 200 desek tajně vlastoručně podepsal a nikdo neví, které desky to jsou.

Musicsite

7.12. 2004 15:02

Nikl oplývá poezií a imaginací i na desce

Petr Nikl je znám především jako výtvarník a divadelník, i když ve svých performancích využívá i hudby a zvuku. Ve svých čtyřiačtyřiceti letech vydal se souborem Lakomé Barky debutové album Nebojím se smrtihlava. V jeho případě nejde o to zúročit slávu z jednoho oboru v jiném jako u televizních rosniček zpívajících v muzikálech či malujícího Karla Gotta.
Nikl, který se nikdy nedržel přesně vymezeného média, tentokrát zvolil formu písní. A vůbec nevadí, že není hudebníkem. V jeho případě totiž nejde o dokonalou interpretaci podle zavedených pravidel, jimž Niklův kvílivý zpěv nevyhovuje, což však neznamená, že by album bylo špatné. Právě naopak, představuje jednu z nejoriginálnějších nahrávek, protože oplývá neobyčejnou imaginací. Vnímavému posluchači nabízí další pohled do osobitého světa Niklovy fantazie, která je tak svébytná jako Carrollova v Alenčině světě.
Album přitom není jen kolekcí nápadů, je dotažené. Nikl se podobně jako jiný nehudebník -průkopník ambientu Brian Eno - dokázal obklopit citlivými spolupracovníky, kteří perfektně zapadli do jeho světa, ať už je to sbor klecanských maminek a jejich ratolestí Lakomé Barky, jejichž sólistka Blanka Laurychová se podílela na hudbě i autorsky, ale také Irena a Vojtěch Havlovi hrající na cello a violu da gamba či jazzový saxofonista František Kop. Šťastný je také nápad střídat písně v podání Lakomých Barek s těmi, jež Nikl natočil sám či za podpory Havlových, s nimž spolupracoval už v divadle Mehedaha. Album tím získalo na pestrosti.
Zvuková složka výborně koresponduje s poetickými texty. Nikl ovšem nenabízí jen hříčky typu Zlatí hadi zlatě kadí, nepoznáš, co je had a co né, je to záhadné, či Už jsme doma dva, já mám doma lva. Úvodní Pomalí ptáci mají atmosféru haiku . Nechybí ani obrazy drsnější, jako je ptáčátko ležící u zdi ve Vetřelci, které připomíná drobná monstra modelů, dutých trupů... Nikl je poeticky hravý, nikoli však infantilní a nedívá se na svět růžovými brýlemi.

novinky.cz

Svobodná a hravá tvorba Petra Nikla hledá nové pohledy

Hravost je ústředním mottem veškeré tvorby pábitelského výtvarníka, divadelníka a hudebníka Petra Nikla. A tak pochopitelně nemůže chybět ani na albu Nebojím se smrtihlava, kterým vydavatelství Black Point music zpříjemnilo všem vnímavým posluchačům konec roku.
Na CD je Niklova hravost všudypřítomná. V melodiích, textech, aranžích, rytmu i ve skladbě vokálů. A obal, to je kapitola sama pro sebe, která se musí vidět. Hravost pak věrně doprovází nápaditost a obrovská míra svobodné fantazie, takže je neustále co poslouchat, objevovat. Skladatelské vtípky, netypické aranže, nečekané slovní obraty, hříčky a spojení. A to jak v dětských říkánkách (Zlatí hadi, Lev), tak ve vážnějších skladbách (Bella, Vetřelec).
Své síly spojil Petr Nikl s početným souborem Lakomé Barky, jejichž vedoucí Blanka Laurychová přispěla na album pěti písněmi. Barky tvoří maminky s dětmi a z toho plyne, že vokální rejstřík je hodně široký. Deska toho náležitě využívá. Vedle sebe tak zní expresivně kvílivý zpěv Petra Nikla, vyzrálé hlasy maminek i nevinné hlásky jejich potomků.v Stejně nápaditě nakládá Nikl s nástroji. Jeho spíše klidná, ale vnitřně velice bohatá a propracovaná hudba je založena především na rytmu, a proto dominují různé indiánské bubínky, dřívka, hrnce, djambe nebo zvonky. Do jejich charakteristického zvuku přesně zapadají další instrumenty včetně flétny, klavíru, saxofonu, violoncella nebo klarinetu. A to v podání exkluzivních hostů jakými jsou manželé Havlovi nebo František Kop.
„Nebojím se Smrtihlava, je to jenom motýlek,“ zpívají Lakomé Barky v titulní skladbě. To je asi i hlavní vyznění desky. Na všechno lze nahlížet z té lepší stránky a záleží jen na člověku, zda si dá tu práci hledat různé úhly pohledu. Pokud zapojí fantazii, pak potká zlaté hady, kteří zlatě kadí, pomalé ptáky s pomalou hlavou nebo papouška střeleného do vesmíru. A další pohádkové postavičky, kterým dá Niklova poezie nadčasové vyznění.

Karel Souček


Toto zboží bylo přidáno do katalogu dne: Pátek 21. leden 2005.
| |
Copyright © 2005-2007 Intimate Arts. Powered by Zen Cart, Logo 4 x 4 - 1 © 2005 Karel Haloun
Tuto e-prodejnu provozuje Black Point music - Oldřich Šíma, Vítkova 13, Praha 8, 186 00. IČO 16492960, DIČ CZ5906120451